Článek
Prostě to funguje. Dovolená first minute – dítě pobyt ZDARMA. Doprava na vše zboží ZDARMA – pouze dnes. Kupte hrnec, poklici máte od nás ZDARMA. Spousta lidí zbystří a koupí i co nepotřebuje, nebo co vlastně výhodné ve výsledném součtu vůbec není, jenže dostanou cosi zdarma.
V poslední době mě ovšem uchvátila jistá facebooková skupina, kde lidé nabízejí zdarma kde co. Prostě se něčeho potřebují zbavit a než by řešili odvoz do sběrného dvora, nebo šli věci vyhodit do kontejneru, tak je nabídnou. Ale světe div se, ta veteš má spoustu zájemců a každý se předhání, aby se na něj také dostalo čehosi zdarma. A protože jsem v situaci, kdy se také budu muset zbavit velké části věcí, tak mne skupina nalila optimismu do žil. Je to přece úžasné, že věci, které se mi zdají naprosto nevyužitelné, staré a nemoderní najdou svého uplatnění. Záclony, závěsy, gauče, deky, hrnky, pánve, keramické hlouposti nebo třeba i oblečení, které dávno vyšlo z módy. Jenže je to až s podivem. To je zde opravdu tolik chudých lidí, kteří si nemohou dovolit něco koupit? Stačí napsat, že darujete oblečení velikosti XL až XXL a už máte spoustu zájemců. Ani nemusíte poskytnout fotografii, lidé by vám ruce utrhali. Nebo garderoba po staré dámě. Věci zachovalé, ale zakoupené kdysi v Prioru nebo Luxusu ještě dávno před revolucí. Vůbec by mne nenapadlo, že o takové kousky by mohl projevit někdo zájem. Ale ano. Je to přece ZADARMO. Jakmile by jedna nemoderní halenka stála byť jen pět korun, zřejmě by se nikdo nehlásil.
Jsou zde i poptávky. Naprosto chápu, že někdo se třeba musel narychlo přestěhovat a najednou zařídit celý byt není v jeho silách. Lidé shání pohovky, záclony nebo povlečení. Nic proti tomu. Ovšem poptávka typu: Potřebuji nutně televizi a to co největší nebo sháním zdarma pračku a lednici nebo pákový kávovar. Přeci jen televize, pračky, lednice nebo funkčního kávovaru se zase lidé tak moc zbavit za každou cenu nechtějí. I když si pořídí nějaký novější model, tak si ten původní kousek odvezou třeba na chatu, darují ho přátelům nebo se ho snaží prodat a to většinou za nepatrnou cenu. Ať mi nikdo neříká, že nemá pět set nebo tisíc korun na pračku. Vždyť tyto peníze dnes nic neznamenají. Na svoji první pračku jsem si musela vzít podnikovou půjčku. Stála více, než celé mé dvě výplaty. Nebo inzerát, kde dotyčný vlastně poptává sbírkové předměty. To už je očividná drzost. Takže na jedné straně dobráci, kteří chtějí někoho obdarovat a jiní, kteří berou bez rozmyslu vše a další, kteří drze poptávají. Jen by mne zajímalo, co udělá taková obdarovaná, která převezme bednu ošacení, které ani neviděla na fotce a nakonec jí polovina z toho nebude sedět nebo se jí nebude líbit. Neskončí to nakonec přece jen v kontejneru?
Inu, hloupý kdo dává a hloupější kdo nebere.
