Článek
Sára a její léto!
Sára se opět vydala na venkovské koupaliště, které jako by vypadlo z osmdesátých let minulého století. Barevné dlaždice, staré šatny a klasický bufet tvořily nostalgickou kulisu. „No, je to tady přesně, jak si pamatuju z dětství,“ zamumlala si pro sebe.
Pozorovala okolní dění a v hlavě se jí rozeběhly myšlenky na Johanku z Arku. „Co asi prožívala, když vedla svůj lid do boje? Musela být hrozně odvážná,“ přemítala. „A já tady bojuju maximálně s vedrem.“ Vzpomněla si také na své zážitky s yahuascou. „Ty bláho, to byly časy,“ zasmála se pro sebe. „Tehdy mi to projelo celým tělem. Nikdy na to nezapomenu.“ Skoro jak pozorovat dnešní hru obrazů a fantasie , když plují mračna a nechat si takto čistit tělo, hlavu i duši.
Všude klasický kolorit šplouchání vody a jiných zvuků na koupališti. přistihla se , že chvíli usnula.
Při hodině angličtiny dnes, se musela Sára zamyslet nad tím, jak zvládá stres. „Tak jo, Sáro, jak to vlastně děláš?“ Přemýšlela nahlas. Vzpomněla si na svou metodu hlubokého nádechu a dvou mělkých výdechů. "Jo, tohle fakt funguje. Používala jsem to už kdysi, když jsem čelila bossinku.
A hele, teď to zvládám hravě díky terapiím." Sára se usmála. „Jsem ráda a vděčná za to, co mám. A je super, že můžu pracovat z domu. Tohle hrozné vedro mi aspoň umožňuje nemuset se táhnout až do kanceláře.“ Království za home office. Pak se Sára,zasmála sama sobě. „No jo, aspoň nějaké výhody to má pracovat sám na sebe a za sebe.“ A tak si tam seděla, spokojená , vděčná za všechno, co jí život přináší. „Jo, Sáro, život je teď fakt vcelku fajn,“ tedy hlavně v létě, pomyslela si s úsměvem a co teprve na koupališti.
Její poslední, ne zcela férová komunikace ze strany zadavatele v projektu, jí už totiž vůbec netrápí. Není tento, bude jiný. Hlavní jsou osobní vztahy, vždy když je den BLBEC ,si to musí znovu připomenout.
Proč se tím vlastně vůbec trápila? To ta její zatracená povaha ..ne už nikdy více.
Vše, co považujeme za samozřejmé, je vlastně to za co musíme nejvíce děkovat.
