Článek
Alan Niven, který působil jako manažer GN’R od roku 1986 do roku 1991, v podcastu Appetite for Distortion neváhal pojmenovat přímo viníka. Bez obalu: Axl Rose. „Je jen jeden důvod, proč se ta sestava rozpadla. Axl získal kontrolu nad vším,“ říká Niven s hořkostí, ale i jistotou někoho, kdo viděl vše z první řady.
Konec radosti z rock’n’rollu
Nejemotivnější pasáž rozhovoru se týká jednoho z nejsilnějších momentů, který si Niven pamatuje – setkání s tehdejším rytmickým kytaristou Izzym Stradlinem během raných dnů prvního turné GN’R s The Cult. „Byli jsme v Torontu, druhý nebo třetí den turné. Přijel jsem, odložil tašku na postel a vtom se ozvalo hlasité zaklepání. Otevřu dveře a tam stojí Izzy. Vpadne do pokoje, vypadá totálně zničeně, lehne si na gauč a říká: ‚Ten hajzl nás ničí každý den. Každý zasr… den.‘“
Tato slova podle Nivena vystihla atmosféru, která panovala uvnitř kapely už tehdy. Navenek parta divokých rockerů, ale uvnitř – stres, napětí, strach. A zejména narůstající frustrace z Axlova chování.
Niven se vyjádřil také k albu Chinese Democracy, které Axl Rose vydal v roce 2008 po dlouhých letech příprav. A jeho verdikt je nemilosrdný: „Největší hřích té desky je, že byla nudná. A nazývat ji Guns N’ Roses? To nebylo čestné. Byl to sólový projekt Axla Rose – a to platí už od roku 1991.“
Podle Nivena bylo už The Spaghetti Incident? z roku 1993 signálem, že se pod značkou GN’R skrývá něco jiného, než si fanoušci přejí. Po jeho odchodu se do vedení kapely dostali manažer Doug Goldstein a právnička Michele Anthony, které označuje za strůjce onoho převratu. „Doug byl skvělý tour manažer. Ale nic víc. Přesto se dostal k moci a výsledek? Jedna kompilace a Axlovo ego, které vyletělo až do vesmíru.“
Ztracené roky a promarněný potenciál
Niven v rozhovoru neskrývá lítost nad tím, co všechno mohlo být. Připomíná, že kdyby kapela vydržela v původní sestavě, mohla vytvořit mnohem víc než jen dvě klasická alba a sérii konfliktů. „Kdo ví, co všechno mohli napsat za těch 10, 20, 30 let? Jaký vliv mohli mít? Místo toho jsme přišli o tu jedinečnou chemii, která z nich dělala výjimečné.“
A právě slovo chemie se v rozhovoru objevuje několikrát. Pro Nivena byl klasický lineup GN’R – Axl, Slash, Duff, Izzy, Steven – jako chemická reakce, která produkovala výbušné, ale geniální výsledky. A jakmile jeden prvek zmizel nebo začal dominovat, celá směs se rozpadla.
Axlovo ego jako časovaná bomba
Niven naznačuje, že Axl měl už od počátku tendenci ovládnout vše – umělecky, manažersky i lidsky. A i když měl talent a charisma, jeho neochota dělit se o kontrolu podle Nivena ničila zbytek kapely zevnitř. „Od začátku tam byla dynamika, která byla neudržitelná. Axl chtěl mít poslední slovo ve všem – a zbytek to musel snášet. Ale to se dlouho vydržet nedá.“ Niven uznává, že Axl byl důležitý pro identitu kapely, ale zároveň tvrdí, že nikdy nepochopil sílu týmové spolupráce. A že právě tím pohřbil největší potenciál GN’R.
Co kdyby…?
Jedna z nejtěžších otázek, které si fanoušci i bývalí spolupracovníci pokládají, zní: Co kdyby klasická sestava zůstala pohromadě? Niven není jediný, kdo si myslí, že by Guns N’ Roses mohli stát vedle The Rolling Stones nebo U2jako trvale fungující stadionová kapela s bohatým katalogem, evolucí a vlivem napříč dekádami. Místo toho se ale uskutečnily roky ticha, právní spory, experimenty a návrat až o desítky let později – s částí původní sestavy. „Od roku 1991 to už nejsou Guns N’ Roses. Je to Axlův projekt, se jménem, které si přivlastnil. A to je prostě smutné.“
Pravda, která bolí
Alan Niven ve svých slovech neztrácí vášeň – ale ani smutek. Mluví jako někdo, kdo miloval kapelu, její potenciál a ducha, který se podle něj ztratil vinou jednoho člověka. Ať už fanoušci vidí Chinese Democracy jako přehlédnutý majstrštyk nebo jen jako megalomanský experiment, slova člověka, který u zrodu GN’R stál, zůstávají varováním. „GN’R bylo něco magického. Ale magie nemůže přežít, když ji dusí jedno jediné ego.“
