4 děti na prodej: Příběh za fotografií, která šokovala Ameriku

Snímek otiskly 5. srpna 1948 noviny Vidette-Messenger z města Valparaiso v Indianě. Titulek popisoval zoufalství manželů Chalifouxových, kteří se po ztrátě bytu a práce rozhodli „prodat své děti, protože nemají kam jít“.

Během několika dní fotografii převzaly noviny po celé Americe. Lidé posílali nabídky práce, peníze i bydlení. Ale pomoc přišla pozdě – děti skutečně skončily v cizích rukou.

Dodnes se však vedou spory, zda šlo o autentickou scénu, nebo zinscenovaný snímek.

Někteří příbuzní Lucille Chalifoux tvrdili, že si za pořízení fotografie nechala zaplatit, aby vyvolala pozornost tisku. Jiní trvali na tom, že byla skutečně v koncích. The Times of Northwest Indiana připomněly, že není známo, jak dlouho cedule ve dvoře stála – možná jen pár minut, možná celé týdny.

Ať už to bylo jakkoli, jisté je, že všechny děti – Lana, RaeAnn, Milton a Sue Ellen – byly v následujících letech rodině odebrány.

Lucille bylo tehdy čtyřiadvacet let, byla těhotná s pátým dítětem (Davidem) a žila s nezaměstnaným řidičem kamionu, o šestnáct let starším Rayem Chalifouxem. Po zveřejnění fotografie pár krátce podpořily veřejné sbírky, ale v roce 1950 už s ním nezůstalo žádné z dětí.

Nejmladší David se narodil v roce 1949. O rok později byl odebrán do pěstounské péče. Podle New York Post měl po příchodu do nové rodiny „štípance od štěnic po celém těle“ a byl zanedbaný. Adoptovali ho Harry a Luella McDanielovi. David později řekl: „Byl to přísný, ale bezpečný domov. Utekl jsem z něj v šestnácti a strávil dvacet let v armádě. Ale aspoň jsem věděl, že mě někdo chtěl.“

Starší sourozenci dopadli mnohem hůř. RaeAnn Mills později vypověděla, že ji matka prodala za dva dolary, aby měla peníze na bingo, a protože „muž, se kterým tehdy žila, nechtěl děti“. Kupci, manželé John a Ruth Zoetemanovi, si původně chtěli vzít jen RaeAnn. Když však uviděli plačícího čtyřletého Miltona, vzali ho taky.

Děti dostaly nová jména. RaeAnn se stala Beverly, Milton zase Kennethem. Brzy pochopili, že se nestali členy nové rodiny, ale služebníky. „Často nás přivazovali ve stodole,“ řekla RaeAnn. „Když jsem byla malá, musela jsem pracovat na poli,“ vzpomínala také. Když jí bylo 16, byla znásilněna. Následně otěhotněla. Zoetemanovi ji donutili dítě porodit a odevzdat. V 17 letech z domu utekla a už nikdy se nevrátila.

Milton popsal první den u Zoetemanových následovně: „Svázal mě a zbil. Řekl mi, že budu otrok. A já ani nevěděl, co to znamená.“ Později byl umístěn do psychiatrické léčebny, kde mu diagnostikovali schizofrenii a ‚záchvaty vzteku‘.

Nejstarší sestra Lana zemřela v roce 1998 na rakovinu. O Sue Ellen se dlouho nevědělo, až v roce 2013 ji vypátrali novináři. Žila v Chicagu, trpěla plicní chorobou a nemohla mluvit – odpovědi psala na papír. Na otázku, co cítí ke své matce, napsala jen: „Měla by hořet v pekle.“

O více než půl století později se ke kořenům slavné fotografie vrátil muž, který se na ní sice neobjevuje, ale nese její dědictví. Thomas (Heath) Chalifoux, syn Miltona Chalifouxe, vyrůstal v adoptivní rodině v Arizoně. Adoptovali ho Peggy a Charles Heathovi, když mu bylo pět let. Až v roce 2003 se mu ozvala biologická matka, která si najala soukromého detektiva. „Tehdy jsem poprvé zjistil, kdo jsem,“ řekl Chalifoux.

O dekádu později se osobně setkal se svým otcem, kterého do té doby znal jen z archivních článků. Zjistil, že právě on – Milton Chalifoux – byl tím malým chlapcem vlevo dole na fotografii z roku 1948. „Tohle se skutečně stalo,“ řekl. „A musí se o tom mluvit.“

Thomas přijal otcovo příjmení, aby se symbolicky vrátil ke svým kořenům. „Je nás s tím jménem sotva dvě stě. Chtěl jsem být jeho součástí,“ vysvětlil. Když se dozvěděl o otcových raných letech u Zoetemanových, byl šokován. „Zeptal jsem se tety RaeAnn, jestli lidé opravdu mohli být tak krutí. Odpověděla: ‚Ano, mohli.‘Byli přivázaní ve stodole, museli pracovat od pěti let. Kdyby se to stalo dnes, mluvilo by se o obchodování s lidmi,“ míní muž.

Milton Chalifoux nakonec přežil i navzdory všem ranám. Žil střídavě v Arizoně a Illinois, několikrát se oženil a pracoval, jak mohl. Zemřel v prosinci 2020. Jeho sestra RaeAnn uchovává poslední zprávu, kterou jí poslal: „Miluju tě, Beverly.“

Thomas dnes udržuje kontakt se svou tetou i s nevlastním strýcem Davidem McDanielem, nejmladším z původních pěti dětí Lucille Chalifouxové. „Když se podívám na tu starou fotku v telefonu,“ řekl, „vidím celý náš rodokmen. To dítě vlevo dole je můj otec. I po všech těch letech mám pocit, že ten příběh pořád žije ve mně.“

Organizace Creating a Family připomíná, že i v současné Americe žije přes 440 tisíc dětí v systému pěstounské péče. „Tyto děti jsou stejně vyděšené a zmatené, jako byly ty čtyři v roce 1948,“ uvedla organizace ve své zprávě.

Snímek, který původně vyšel jen v místním tisku, se stal jedním z nejděsivějších obrazů amerického 20. století. Na internetu však koluje v desítkách verzí – někdy s falešnými popisky, jindy s domnělými „historickými“ vysvětleními. Na tiktoku se objevují tvrzení, že jde o snímek z dob Velké hospodářské krize, přestože pochází z roku 1948.

Jak upozorňuje server All That’s Interesting: „Ať už byla fotografie inscenovaná nebo ne, skutečný příběh je horší než legenda. Děti skutečně skončily v cizích rukou – a jizvy nezmizely.“Otázka, která zůstává, nezní, co se stalo – ale jak o tom mluvíme dnes. Byla Lucille Chalifoux krutá matka, nebo oběť bezvýchodné chudoby? Je fotografie symbolem mateřské zrady, nebo zoufalého přežití?

...

Když Thomas Chalifoux dnes mluví o svém otci, říká: „Zázrak není, že přežil. Zázrak je, že zůstal dobrý.“

________________________________________

Zdroje:

https://allthatsinteresting.com/4-children-for-sale

https://www.ladbible.com/news/us-news/true-story-children-for-sale-photo-316577-20250829

https://creatingafamily.org/adoption-category/4-children-for-sale-story-behind-the-picture/

https://eu.thepublicopinion.com/story/news/local/2018/12/19/south-dakota-man-whose-father-was-in-4-children-for-sale-photo-pieces-together-his-pas/116602674/