Vědci zrekonstruovali tvář Mikuláše Koperníka. Překvapila je jeho barva očí

Takový byl osud Mikuláše Koperníka – muže, který poslal Zemi na oběžnou dráhu kolem Slunce, ale jehož vlastní ostatky se na staletí ztratily pod dlažbou katedrály ve Fromborku.

Mikuláš Koperník, muž, který „donutil“ Zemi točit se kolem Slunce, a ne naopak, se narodil 19. února 1473 v polském městě Toruň. Byl to zcela renesanční člověk – právník, lékař, ekonom, kartograf, duchovní a samozřejmě astronom.

Vystudoval nejprve na Jagellonské univerzitě v Krakově. Později se vydal na cesty do Itálie, kde studoval kanonické právo na univerzitě v Bologni. Tam také poprvé pozoroval oblohu s vědeckou vážností – a začal pochybovat o tom, že všechno se točí kolem Země.

V roce 1514 byl Koperník povolán papežem, aby pomohl s reformou kalendáře. Po návratu do Polska se stal kanovníkem v katedrále Nanebevzetí Panny Marie a svatého Ondřeje ve Fromborku. Během svého působení tam prováděl astronomická pozorování a začal formulovat svou heliocentrickou teorii, která stavěla Slunce do středu vesmíru.

Duchovní dráha mu poskytla dostatek času i klidu pro jeho vesmírné bádání. A tak Koperník desetiletí piloval svůj heliocentrický model – odvážnou teorii, že Slunce je ve středu všeho a Země se kolem něj točí jako neposedné dítě. Než se však odvážil s teorií ven, trvalo mu to skoro třicet let. A nelze se mu divit – v době, kdy „příliš chytré“ nápady končily snadno na hranici, nebylo radno přilévat olej do ohně s převratnou myšlenkou týkající se něčeho tak obrovského, jako je vesmír.

Koperníkovo hlavní dílo O obězích nebeských sfér vyšlo až těsně před jeho smrtí v roce 1543. Podle tradice měl prý Koperník vydání knihy spatřit v den své smrti – skoro jako by čekal na svolení z nebes nebo na to, až bude bezpečné konečně své převratné ideje zveřejnit.

Koperníkova teorie rozčílila katolickou církev i mnohé astronomy. Přesto položila základy moderní astronomie a připravila půdu pro Galilea, Keplera, a nakonec i Newtona. Byl to muž, který změnil vnímání člověka ve vesmíru– a přitom celý život žil skromně a téměř nenápadně.

Největší ironií osudu pak je, že jeho hrob se po staletí ztratil v prachu dějin, zatímco jeho teorie žily dál. Koperník byl pohřben někde v katedrále, kde sloužil – bez náhrobku, bez cedulky, bez slávy. Proč ne, však jen zbořil celý aristotelovsko-ptolemaiovský vesmír.

V roce 2004 se skupina polských archeologů rozhodla, že je čas najít hrob tohoto astronomického rebela. Pod vedením Jerzyho Gąssowského a na základě teorie historika Jerzyho Sikorského, že Koperník byl pohřben poblíž oltáře, o který se staral, začali kopat u oltáře Svatého Kříže. Našli lebku muže ve věku 60 až 70 let – což bylo přesně tolik, kolik měl Koperník při své smrti v roce 1543.

Ale jak mít jistotu, že jde o slavného astronoma? Vědci se tedy obrátili na DNA analýzu. Koperník však neměl žádné známé potomky, takže nebylo s čím srovnávat. A pak přišel švédský zázrak: v astronomické knize, kterou Koperník vlastnil a která byla během švédské invaze odvezena do Švédska, našli několik vlasů. Tyto vlasy, uložené v Uppsalské univerzitě, poskytly potřebný genetický materiál. A bingo! Mitochondriální DNA z vlasů se shodovala s DNA z nalezených kostí. Podrobněji se o tom píše ve studii publikované v roce 2009 v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS).

Forenzní experti se pak pustili do rekonstrukce tváře. Výsledkem byla podoba muže s výrazným nosem a jizvou nad levým okem. Analýza také odhalila, že Koperník měl pravděpodobně modré oči, což zpochybňuje tradiční zobrazení jeho podoby.

Po více než 460 letech se Koperník konečně dočkal důstojného pohřbu. V roce 2010 byly jeho ostatky znovu uloženy do hrobu ve Fromborské katedrále, tentokrát s náležitou pompou. Nový náhrobek z černé žuly nese nejen jeho jméno, ale i zlaté Slunce obklopené šesti planetami – symbolem jeho revolučního heliocentrického modelu.

________

Zdroje:

https://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-13240681/Scientists-reconstruct-face-Copernicus-astronomer.html

https://www.skyatnightmagazine.com/space-science/nicolaus-copernicus

https://www.space.com/15684-nicolaus-copernicus.html

https://www.theguardian.com/science/2008/nov/21/astronomy-archaeology

https://www.pnas.org/doi/10.1073/pnas.0901848106