Článek
Che byl lékař, revolucionář, vrah, idealista i fanatik. Bojoval za chudé, ale nevěřil v demokracii. A jeho tvář dnes vydělává těm, proti nimž kdysi brojil - kapitalistům.
Seznamte se, Che Guevara
Seznamte se. Ernesto „Che“ Guevara de la Serna se narodil roku 1928 v Argentině. Dětství prožil mezi knihami a záchvaty astmatu, ale jeho vůle byla silnější než plíce. Věřil totiž, že pevná vůle dokáže přetvořit svět. Po studiu medicíny vyrazil roku 1952 na cestu po Jižní Americe a s každým kilometrem se měnil. Viděl děti umírat na podvýživu, horníky dřít za pár drobných a domorodce hnát bičem. V deníku psal: „S každou novou tváří bídy se mění i můj pohled na svět.“ Rozhodl se, že nebude jen léčit nemocné, ale i chorou společnost. A že skalpel nahradí revolucí…
Když se roku 1955 v Mexiku potkal s exilovým Kubáncem Fidelem Castrem, našel svého spojence. „Do svítání jsem se stal jedním z budoucích účastníků expedice,“ napsal později.
Z jachty plné mořské nemoci se zrodila kubánská revoluce
V listopadu 1956 vyplul z mexického přístavu Tuxpan malý jachtový člun Granma, přetížený 82 revolucionáři vedenými Fidelem Castrem, jeho bratrem Raúlem, Che Guevarou a Camilem Cienfuegosem. Jejich cílem bylo svrhnout kubánského diktátora Fulgencia Batistu.
Původně určená plavba měla trvat pět dní, ale kvůli bouřím, špatnému navigačnímu vybavení a přetížení se protáhla na sedm. Revolucionáři trpěli mořskou nemocí, nedostatkem jídla i paliva a nakonec ztroskotali 2. prosince na bahnitém pobřeží provincie Oriente, kilometr od plánovaného místa vylodění. Tím přišli o moment překvapení – zatímco v Santiagu de Cuba již probíhalo povstání na jejich podporu, Granma dorazila pozdě a spojenci byli mezitím poraženi.
Fotografie povstalců, kteří opouštějí jachtu Granma a vstupují na kubánskou půdu.
Po vylodění se situace ještě zhoršila. Loď uvízla v mangrovnících, povstalci museli opustit část zásob a okamžitě čelili zásahům armády. Tři dny po přistání byli u Alegría de Pío napadeni Batistovými jednotkami. Z původních 82 mužů bylo asi 67 zabito nebo zajato. Ti, kdo přežili – mezi nimi Fidel, Raúl, Che Guevara a Camilo Cienfuegos – se stáhli do pohoří Sierra Maestra, kde začali budovat základnu pro partyzánskou válku. Mnoho médií tehdy mylně informovalo, že Fidel Castro je mrtvý.
Navzdory počáteční katastrofě se právě z této malé skupiny zrodilo jádro budoucí revoluce. Che se uchýlil do hor Sierra Maestra. Tam se z argentinského doktora stal tvrdý velitel s přezdívkou „El Che“. V prosinci 1958 jeho jednotka dobyla město Santa Clara a zasadila Batistově diktatuře poslední ránu. Z Guevary se stal hrdina, jehož oči už mířily dál než na Kubu.
Ministr, který neuměl počítat
Po vítězství revoluce získal Guevara kubánské občanství, stal se ministrem a symbolem nové éry. Jenže realita byla krvavější než plakáty. Jako velitel pevnosti La Cabaña dohlížel na revoluční soudy – a jak uvádí PBS, během jeho působení tam mohlo být popraveno až 500 lidí. „Nepřítel musí být zničen, nikoli přesvědčen,“ říkal tehdy. Zatímco Západ viděl v Che romantického idealistu, jeho odpůrci mu říkali kat. Obě verze byly pravdivé, jen každá jinak nepohodlná.
Che se stal šéfem centrální banky Kuby. Pravděpodobně proto, že nikdo jiný neměl odvahu říct ne. Podpis „Che“ se objevil na bankovkách, a přestože ekonomii rozuměl asi jako důchodci sociálním sítím, věřil, že revoluční morálka nahradí trh. „Dobrovolnická práce je motor pokroku,“ hlásal. V praxi to znamenalo, že dělníci dřeli zadarmo a ekonomika se propadala… V roce 1963 CIA konstatovala, že kubánská ekonomika dosáhla nejhorších výsledků od nástupu Castra. Ideály prostě špatně tisknou peníze.
Guevara brzy pochopil, že byrokracie není jeho revoluce. Odejít z Kuby znamenalo vzdát se všeho – i občanství. V Kongu se mu nepodařilo rozdmýchat vzpouru, a tak zamířil do Bolívie. Jenže tam ho nikdo nečekal. Komunisté mu nevěřili, místní se báli a CIA ho už dávno hledala. Trpěl astmatem, měl úplavici a 8. října 1967 byl zajat. Den poté byl popraven. Americké ministerstvo zahraničí tehdy cynicky předpovědělo: „Guevara bude oslavován jako modelový revolucionář, který zemřel hrdinskou smrtí.“ Mělo pravdu.
Okradený fotograf a nakladatel, co z Guevary udělal značku
5. března 1960 fotograf Alberto Korda zachytil Cheho na pohřbu obětí výbuchu lodi La Coubre. Stál mezi francouzským spisovatelem a filozofem Jean-Paul Sartrem a jeho krajankou, spisovatelkou a feministkou Simone de Beauvoir. Korda pořídil dva snímky Che Guevary. Ten vertikální – později známý jako „Guerrillero Heroico“ – nebyl původně otištěn. Korda si ho pověsil doma a dál fotil propagandistické portréty. Netušil, že tenhle záběr změní svět. „Byl naštvaný a zničený. V jeho očích byla bolest i odhodlání,“ řekl Korda později dle magazínu Smithsonian.
Alberto Korda fotografuje Che Guevaru, jak se prochází ulicemi Havany po boku své manželky Aleidy March, ruku v ruce.
Roku 1967 dorazil do Havany bohatý Ital Giangiacomo Feltrinelli. Potřeboval snímek pro obálku Cheho deníku. Korda mu dal zadarmo dvě kopie. Feltrinelli, neb byl dobrá kapitalistická duše, pak prodal miliony plakátů s Cheho tváří bez uvedení autora. V Irsku posléze vytvořil Jim Fitzpatrick grafickou verzi s červeným pozadím a černou siluetou.
Z ideálu se stalo logo. Jak Dazed Digital trefně připomíná, obraz se zrodil z kontrakultury 60. let, ale přežil ji díky tomu, že byl esteticky dokonalý – snadno tisknutelný, beze slov. A čím méně slov, tím více interpretací.
Tvář Che Guevary se najednou objevovala všude, dokonce i v reklamě na vodku značky Smirnoff. Korda zuřil. V roce 2000 zažaloval britskou agenturu a vysoudil 50 tisíc dolarů, které věnoval na léky pro kubánské děti. „Nebyl opilec a pití by nemělo být spojováno s jeho nesmrtelnou památkou“ citoval fotografa britský deník The Guardian.
Dnes tak jeho hrdina zdobí fasádu Ministerstva vnitra v Havaně, u níž si turisté fotí selfie. I Barack Obama tam zapózoval. Ironie, kterou by Che nejspíš neunesl.
Epilog: Tričko, které se ptá
Tričko s tváří Che Guevary dnes prodávají především tržnice a čínské e‑shopy, ale jsou ho plné i české internetové obchody. Tohoto levicového symbolu, z nějž se stal univerzální znak odporu, který nic konkrétního neznamená. Huffington Post k tomu trefně poznamenal: „Lidé, kteří nosí jeho tvář, často netuší, že dohlížel na popravy a pohrdal svobodou projevu.“ Jinými slovy: je to jako nosit kapelu, kterou jste nikdy neslyšeli. Možná to vypadá cool, ale je to jen vyprázdněné gesto.
Podobizna Che Guevary na oblečení.
Než si koupíte takový kus oblečení, zkuste si oprášit životopis tohoto člověka. Základní biografie je totiž minimum. Che není abstraktní logo protestu, ale konkrétní historická osoba se zásluhami i vinami.
Vysílají nám ti, co jeho tvář nosí na oblečení, nějaký vzkaz o spravedlnosti? O sociální citlivosti? O obdivu k „čisté vůli“? Nebo je to pro ně jen stylová vlajka bez obsahu? Symboly bez obsahu se totiž snadno mění v kýč…
V neposlední řadě toto tričko proti vykořisťování může klidně pocházet z fabriky, kde se vykořisťuje. Nosit hodnoty znamená taky hodnotám platit. Když někdo nosí tohoto revolucionáře na hrudi, bojuje proti systému – nebo posiluje jeho marketing?
Summa summarum kapitalismus tady nakonec vyhrál, protože dokázal prodat i svou vlastní kritiku. A to je možná ta největší lekce, kterou si z Cheho trička můžeme odnést.
_______________________
Zdroje:
https://www.dazeddigital.com/fashion/article/32208/1/how-the-che-guevara-t-shirt-became-a-global-phenomenon
ps://www.smithsonianmag.com/travel/iconic-photography-che-guevara-alberto-korda-cultural-travel-180960615/
https://www.theatlantic.com/international/archive/2016/03/obama-che-guevara-mural-havana/474738/
https://www.huffingtonpost.co.uk/entry/che-guevara-xx-things-to-know-about-the-guy-on-your-t-shirt_uk_59d62490e4b0cde458733711
https://www.pbs.org/wgbh/americanexperience/features/castro-che-guevara-1928-1967
