Článek
Pane Tomio Okamuro, Radime Fialo, Jindřichu Rajchle, Andreji Babiši, pane ministře Zůno…
O jakém vlastenectví to mluvíte? Sice máte plnou hubu řečí o českých národních zájmech, ale viditelně napomáháte zájmům ruským. Co současné mladé generaci vůbec nabízíte a co jí odkazujete? Jak vám na ní záleží?
Ale dočkáte se. Vaše politika si o to totiž přímo koleduje. Historie už nám ostatně několikrát nabídla příležitost předvést, jak vy si představujete vládu „vlastenců“ a „národovců“. Namátkou roky 1918, 1938, 1948, 1968 a 1988–1989, 2008. A jestli máte pocit, že se dějiny nemohou opakovat, rok 2028 je ještě před námi.
Všimli jste si mimochodem jedné zajímavé historické zákonitosti? Zhruba každých dvacet let dospěje další generace, která má podobných spasitelů národa, jako jste vy, plné zuby. A zpravidla také dostatek odvahy a historické paměti, aby poznala, kam podobné vlastenecké experimenty vedou. Nic k sobě nemá blíže jako komunismus a nacismus, ze kterého nás i mladou generaci poněkud směšně obviňujete.
Mladá generace není povinna na svůj úkor platit politické výpalné v podobě vašich volebních slibů, přesněji dárečků těm, kteří vůbec nic nevytváří a přihlížet tomu, jak jim vaši voliči včetně vás, pálí a ničí jejich svět před očima.
A pokud jde o způsob, jakým by se to mohlo projevit, na vašem místě bych mladou generaci rozhodně nepodceňoval. Její důvody totiž nemusí být vůbec malicherné. Zvlášť když začne rozlišovat mezi skutečným vlastenectvím a politickým marketingem, který má národní hrdost jen jako vývěsní štít nebo marketingový leták.
Protože vlastenectví neznamená klanět se cizím mocnostem.
A pak je tu ještě jeden problém. Jak máme mít respekt k vládě, která se do vítězství ve volbách prolže a podvede i vlastní voliče?
Užívejte dne
Carpe Diem
