Článek
Jak u vás proběhnou samotné Vánoce možná ovlivnit nedokážete. Býváte-li doma sami, nejspíš to tak bude zase. Jste-li obklopeni návštěvami a jste-li žena hospodyně, nejspíš strávíte vánoční dny v kuchyni a budete šťastná, že hostům chutná a že se dobře baví. Hřebejkův film Pelíšky se nám proto tolik líbí, že je lidský a připomíná nám dobře známé situace, které prožíváme v různých obměnách. Žena hospodyně si vydechne v některý posváteční den, kdy to u ní doma ztichne. Snad to dobře zvládla, snad jsou všichni alespoň trochu spokojení, je po Vánocích.
I mne čeká ten několikadenní maraton u plotny, ale navštěvují mne zázraky právě v tomhle čase předvánočním a ten si tedy užívám. Myslím si, že to tak máte taky, i když to třeba nevnímáte - ale je to fajn. Člověk si může advent zpříjemnit plánovaně: místo lítání po nákupech posedět s přáteli nebo si zajít do divadla či do vánočně vyzdobeného zámku, a nebo na dlouhou procházku lesem. Já však teď nemám na mysli plánované příjemnosti. Mně se dějí nezapomenutelné kratičké zázraky a jsou nad všechny dárky pod stromečkem.
Dívejte (opravdu se vnitřním zrakem dívejte), co se mi tolik líbí. Zimní sluníčko je odpoledne tak nízko, že vám svítí do očí. S vnoučkem v kočárku jedu k řece a potkám zničehonic svoji kamarádku z první třídy Zdenu. Zdena je barevně oblečená a sluneční svit jí rozzáří červené a růžové korálkové náušnice. Zdena se vykašle na přípravu večeře doma a jde s námi k řece, vytáhne z kabely rohlík a jak hází kačenám, je kolem nás najednou veškerá vodní havěť. Můj vnouček se na ni dívá jako na vílu kouzelnici a já vím, že teď - právě tohle - je jeden z prvních letošních adventních zázraků. Nebo jedu vlakem v neděli do práce. Moc lidí ráno nejede, ale do kupé přisedne starý pán, pan profesor z gymplu. Dáme se do řeči, mile si čtvrt hodiny povídáme. Vyjde najevo, že jede na adventní neděli k dceři do Prahy a veze jí perníčky, které sám upekl. Než vystoupím z vlaku, pan profesor otevře víko plechové krabičky a já si vezmu skořicovou hvězdičku. Možná cítíte tu vůni z otevřené krabice - nepochybujte o tom, že ta voňavá perníková hvězdička se zařadila v mé paměti k hvězdičkám vanilkovým z krabice vystlané alobalem na skříni u babičky - ale to bylo už dávno. Nebo u nás v práci na nádvoří před Vánoci stával veliký ozdobený vánoční strom, odněkud hrávala vánoční hudba a kolem stromu zobali zámečtí pávi, kterým v tomto předvánočním období dorůstají nová lesklá duhová pera. Ačkoliv vám pávi v prosinci nepředvedou své vějíře, vlečky jejich nového šatu připraveného na jaro směle soupeří s třpytem vánočního stromku. Ano, opět je to slunko, které doplní podivuhodný obraz a - oněmíte - ze společenských sálů zámku se vyhrnou kongresoví hosté v pestrém oděvu, na programu konference je totiž univerzitní spolupráce s Indií. Slyším tedy vánoční koledy a vidím indická sárí, paví modř, zrcadla barevných ozdob na stromku a nad tím vším se vznáší andělé. Ne, já si ty zázraky nevymýšlím. Pamětníků téhle chvíle je mnoho a jde jen o to, vidět ji.
Ty adventní maličkosti, které mi dávají odhodlání běžet s lehkostí vánoční maraton, mohou být i „hrabalovské“. Jeden takový dárek jsem dostala dnes ráno. Veliké sály v mé práci byly pronajaty k velkolepému firemnímu večeru. Několik dní se stavěla pódia, pracovali mistři zvuku i světel, v patrech se objevil červený samet, ruleta, biliárové stoly i stolky jako v Monte Carlu - zkrátka velkolepý společenský večer. Nejen příprava, ale i úklid po slavnostním večeru trval dlouho. Cestou do práce vidím rozměrnými okny, jak provozní personál poletuje se širokými smetáky a s vysavači sem tam, a trochu beznadějně, velkými sály - jakoby tančili. Říkám si: co to, do háje, dělají? Vstoupím a vidím, jak prostorem víří bordó peříčka, tisíce drobných peříček, bordó chomáčky jako když opadává chmýří z kytek. Zavřu oči a vidím tanečnice z obrazů Toulouse-Lautreca. Bože, to musel být večírek, když z těch dam lítalo peří! Advent takový, jaký si jej uděláte.
