Oči dokořán pod slunečníkem z jahodové vůně. Locus destinatus. Zámek Mcely

Pojem „locus“ vyjadřuje „místo“. Místo usazené v prostoru, místo, k němuž se nějak vztahujeme a ono se vztahuje k nám. Místo, které JE. Existuje. Můžeme jej minout nebo poznat. Locus destinatus. Osudové místo. Locus versatilis. Místo mnoha možností.

Naučila jsem se pohlížet na zámky jako na bohatá média paměti. Jsou mnohovrstevnatá. První pohled na ně odhalí situaci současnou a minulost nedávnou, hlubší badatelské zastavení vás může připoutat k jedinému místu na celý život. To se stalo majitelce zámku ve Mcelích, paní Inéz Cusumano. Sama pro sebe zámek nehledala, zámek si našel ji a stal se pro ni osudovým místem.

Zámek Mcely býval památkou a připomínal zajímavé etapy svého vzniku a přestaveb. Střídala se období reprezentace a významných návštěv s rodinnými pobyty, kdy v zámku i v zahradě zněly hlásky thurntaxiských dětí. Hostem kněžny Marie Thurn Taxisové býval Rainer Maria Rilke i Mark Twain. Co by kamenem dohodil je Jabkenická myslivna, vlídné útočiště vážně nemocného Bedřicha Smetany, který navzdory životní strázni právě zde komponoval svá díla z největších. Zámek tedy byl důležitým místem paměti, ale později v době, která šlechtické minulosti a kráse nepřála, bylo jednodušší zbavit jej statutu památky a užívat jej jako byty a sklady, později jej neužívat vůbec. Šedesát let zanedbávání se na jeho stavu a na stavu parku podepsaly.

Dnes přicházíte k zámku, který neživoří, ale prospívá. Prospívá bezmála dvacet let. Zatímco v roce 2001 paní Inéz objevila zpustošené místo, které by bývalo bylo jednodušší zbourat než obnovit, dnes těžko věříte, že chybělo málo a zámek by podlehl času a demolici.

Spolu s duší nejspřízněnější, se svým mužem Jamesem, se Inéz rozhodla vložit životní i materiální sílu do komplexní obnovy zámku a jeho okolí. Od začátku společně přemýšleli nejenom nad celkovou podobou místa, ale také nad jeho celistvou trvalou, hodnotnou a výjimečnou náplní. A to je ten fenomén, proč Mcely připomínám - fenomén, který Mcely charakterizuje a je mu vlastní. Má svoji novou, jedinečnou a svými majiteli do detailu vytvořenou autenticitu. Autenticitu? Ano. Trvám na tom. Novou atmosféru a jedinečnost. Svoji autenticitu.

Mávnete rukou: je to hotel a není to památka, tak jakápak původnost? Ale já vás chci zastavit, vás, milovníky krásných paměťových míst, a ráda bych vám ukázala, oč tu také běží. Má to tu svůj nový život a je to nesmírně inspirativní.

Stavební obnova od začátku vyžadovala soustředění a zodpovědné rozhodování o tom, nač se naváže: která z historických zámeckých etap bude přiznána a rozvinuta, co bude zrestaurováno a co nahrazeno replikou či novým prvkem. Oprava postupovala krok za krokem a přinášela nové otázky, které bylo třeba promýšlet a řešit s vědomím budoucího užívání zámku. Plným časem se manželé Cusumano věnovali uvádění svého snu ve skutečnost. Šťastnou intuicí a zkušenou rozvahou k sobě zvali nadšené spolupracovníky. Ti zde dostali příležitost uplatnit svůj talent a svá mistrovství. Na úplném začátku stálo rovněž rozhodnutí vytvořit „zelené“ místo ve smyslu ohleduplnosti k přírodě a místo, které je provázané s okolím ve smyslu sousedství. Důležitou roli hrála pozornost k místní kronice, naslouchání regionálnímu znalci historie i pokora k dovednosti místních obyvatel, kteří se nejenom řemeslně podíleli na vzniku nového sídla. Co originální kousek nádobí, co korálek na jedinečném stínítku podivuhodných mcelských zámeckých lamp - to výtvarný nápad či trpělivé ruce tvůrců.

Jste-li ohlášení, brána zámeckého parku se před vámi vstřícně otevře. V letním horku voní borovice a cosi vám dává na srozuměnou, že tady se odpočívá a raduje z krásných věcí. Stínem letitých dubů projdete k zámku a u schodů ke vstupním dveřím si vzpomenete, jak Inéz vyprávěla o svém hledání inspirace k nejvhodnějšímu schodišti. S metrem v kapse kudy chodila - tudy měřila - až našla. Tak se rodí důvěrný vztah k věcem, k domům, k zahradám. Neberete to první, co se namane. Trpělivě hledáte to, co sedí nejvíc. Podobně vznikala zámecká terasa, patio. Sednete-li si tam za letního odpoledne, do náruče vás vezme sama středomořská bohyně krásy Afrodita. Nápad postavit letní terasu v místě dávno ztraceného zámeckého divadla se zrodil na Kypru. Ano, tady ve Mcelech schovaných ve Svatojiřském lese je svět doma.

Uvnitř zámku se pracovalo s jemnými ornamenty a textilními materiály, které vznikaly jako originální zámecká kolekce. Podobně pro Mcely vznikají kolekce vůní či oděvů. V zámku i v parku ostatně voní všechno a provází vás jemné motivy hortenzií a tmavě fialový samet. Ten samet, ten je lekcí památkařiny. Podle maličkého kousku původního polstrování zábradlí byl vybrán stejný materiál k restaurování a nově jej efektně i prakticky užili jako elegantní závěsy, které mohou při spuštění tlumit zvuk mezi jednotlivými sály piana nobile - vznešeného reprezentačního patra.

Nejkrásnější motiv ze Mcel pro mne? Letos mě provázejí rámy a rámečky. Ve Mcelech v jednom ze sálů piana nobile visí mnoho obrázků různých velikostí a rámovaných do různých rámečků. Taková stylová hravá mozaika z obrázků tam, kde nemáte podmínky k vystavení hodnotného uměleckého díla a vlastně tam cenné dílo ani nechcete. Jdete se kouknout blíž, co za obrázky v těch rámečcích vlastně je? A ono zrcátko, v němž se odrážejí jemné barvy, světlo a třeba vaše vlastní oči, váš spokojený úsměv. Řekla bych tomu „ciglerovský“ efekt. Mcelský efekt. Něco, co by v památce moc nešlo a nesedělo - zde naprosto v pořádku, fajn, krásné. Součást mcelské autenticity.

Provoz zámku jako prvotřídního hotelu začal v roce 2006. Od té doby tvář místa tvoří mimořádně profesionální tým lidí vedený manželi Plchovými. Eva a Vlastimil Plchovi mají zámek Mcely na starost, zodpovídají za služby poskytované hostům, za stav zámku a parku, vedou obchodní záležitosti místa.

Rozvíjení příběhu se nezastavilo přijetím prvních hostů v roce 2006 - naopak, začala nová kapitola, která znamená udržet všechno tak, jako by obnova právě skončila. Zámek, jeho interiér, park a zahrádka dělají dojem, že pečovatele jejich nadšení neopustilo. Vytrvalost je to nejdůležitější a jak je to baví, poznáte, když ohlášeni zazvoníte u brány parku.

Pro příští psaní si budu povídat s paní Evou Plchovou - osobou nejpovolanější k tomu, aby nám objasnila, jak to u nich v zámku chodí a jak ona sama Mcely vnímá. Máte-li nějaké otázky, napište je do diskuse, ráda se Evy zeptám…

Inspirací pro vznik článku se stala procházka zámkem, také kniha z roku 2006, jejíž autorkou je Inéz Cusumano, Chateau Mcely…med, perly a hedvábí.