Článek
Premiéra baletu Šeherezáda v choreografickém nastudování Maura Bigonzettiho pro Balet Národního divadla v Praze na hudbu Nikolaje Rimského-Korsakova proběhla na podzim roku 2024. Mauro Bigonzetti ve svém pojetí divákům předkládá pradávný příběh perské princezny Šeherezády a krále Šahrijára. Střetávají se v odvěkém konfliktu trpělivé moudrosti s neklidnou silou a agresí. Prostřednictvím orientální pohádky ze sbírky příběhů Tisíce a jedné noci pohlížíme na principy nerovnosti ve vnímání ženství a mužství. Možná si tyto principy spojujeme pouze se světem cizích kultur a zavíráme oči nad aktuálním poselstvím znepokojivého tématu. Působivý spektákl choreografa Maura Bigonzettiho a světelného designéra Carla Cerriho nenechává diváka jenom snít o exotickém světě vůní, hedvábí a třpytu. Naopak, všechna cizokrajná lákadla jsou akcentována výraznou symbolikou. Hedvábí je nejenom vzdušným průhledným závojem, chladivým ve světě žhnoucího slunce a písku, je vlnivým chvěním předznamenávajícím obavy z toho, co přichází. Třpytivé odlesky oděvu krále Šahrijára násobí dojem mužného sebevědomí a moci. Zlatavou Šeherezádinu čelenku tvoří ozdoba v podobě ptáčka, symbolu volnosti, svobody. Autorka návrhů kostýmů Anna Biagiotti spojila představu krásy orientálních látek s možnostmi moderních materiálů a soustředila se na detail. Monumentální scénu tvoří světlo, stín a barva - promítané obrazy, které dávají představení dynamický spád: diváka zcela pohltí hloubka příběhu vyprávěného tancem, překrásná hudba a momenty překvapení promítané scény.
Představitelku Šeherezády, Alinu Nanu, od roku 2015 první sólistku Baletu Národního divadla, diváci znají jako půvabnou Julii v baletu Romeo a Julie, rovněž jako Odettu v Labutím jezeře, Taťánu v Oněginovi, Swanildu v Coppelii či Sylfidu v La Sylphide. Zaujala-li však Alina v Shakespearově tragédii dvou veronských milenců svojí křehkostí a jemností po boku Romea v podání Paula Irmatova, ztvárňuje svoji Šeherezádu hlubokým vnitřním prožitkem, temperamentem a sobě vlastním vnitřním jasem. V roli perské princezny je možno spatřit rovněž alternující tanečnici japonského původu Haruku Iguchi nebo rodem Američanku Nanu Nakagawu.
Roli krále Šahrijára ztvárnil první sólista Baletu Národního divadla Paul Irmatov, v roli alternují rovněž Patrik Holeček, Danilo Lo Monaco nebo Giovanni Rotolo.
Překrásnou hudbu Rimského-Korsakova hraje Orchestr Národního divadla pod taktovkou Václava Zahradníka nebo Johannese Witta.
Arabskou sbírku lidových vyprávění Tisíc a jedna noc přiblížil evropským čtenářům francouzský archeolog a orientalista Antoine Galland. V Konstantinopoli Gallanda okouzlil rukopis s dobrodružstvími námořníka Sindibáda, přeložil jej do francouzštiny a kniha si v posledních letech 17. století ve Francii našla mnoho čtenářů. Galland se poté rozhodl pracovat na komplikovaném překladu sbírky Tisic a jedna noc - šlo o vyprávění po několik století sbírané a zaznamenávané v arabských manuskriptech. Ve francouzštině bylo dílo vydáno až po překladatelově smrti, na počátku 18. století. Zůstává však dodnes nevyčerpanou a nevyčerpatelnou studnicí inspirace pro umění a pro čtenáře příběhů bývá prvním vhledem do cizokrajného světa Orientu.
Zdroje:
Magazín Foyer, 1/2026, Národní divadlo v Praze
Iljás bin Júsuf Nizámí, Sedm princezen, Praha, Družstevní práce, 1943
Webová stránka Národního divadla v Praze: Národní divadlo
