Příběh zvaný fasáda pokračuje: zámek Litomyšl

Fasáda plná „psaníčkových“ sgrafit a žádný obrázek tam nemůžete najít dvakrát - tato charakteristika vám ulpí v paměti po návštěvě litomyšlského zámku a jeho okolí. Ano, jsou to především sgrafitové omítky, co si pamatujete - uvidíte fotografii jakéhosi zámku a podle jedinečných psaníček řeknete: Litomyšl.

Umělci a řemeslníci pokryli fasádu litomyšlského zámku sgrafitem pro stavebníka Vratislava z Pernštejna při dokončení stavby, ale v klimatických podmínkách střední Evropy tato mimořádná výzdoba neměla dlouhého trvání. I když měl zámek snad ještě na konci 16. století lunetové římsy, které chránily sgrafito kolem dokola celého zámku i v nádvoří, nebylo v silách přicházejících majitelů původní výzdobu obnovovat. Zámek v průběhu staletí dostával „nový kabát“ v zajímavých barevných odstínech. Pozdější zprávy o restaurování zmiňovaly dokonce barvu světle zelenou.

Dvacáté století se zajímalo v jistém smyslu o původnost a opadávající vrstvy omítek prozrazovaly, že pod nimi je schováno cosi zajímavého. Do Litomyšle byli povoláváni umělci a štukatéři, mezi nimi např. Antonín Pochobradský či Miroslav Böswart, kteří se snažili odkrývat pod omítkou po staletí uchovaná tajemství. Obyvatelé města od poloviny 50. let. 20. století pamatují zámek neustále „pod lešením“ - tu na jižní straně, tu na západní straně, kolem dokola.

Na začátku 80. let 20. století však začala legendární obnova sgrafit, která se z prvotního dílčího záchranného podniku vyvinula v opravu komplexní, šetrnou a mistrovskou. Její výsledek si prohlížejí Litomyšlané a hosté v Litomyšli dodnes. Vše začalo tím, že bylo potřeba před plánovanou státní návštěvou rychle opravit chátrající omítku na zámku tam, kam oko prezidenta Svobody dohlédlo. Rychlá oprava havarijního stavu a také situace, kterou přinesly politické změny v naší zemi, vedly k tomu, že mistři, kteří renesanční sgrafito „uměli“, zůstali v Litomyšli pracovat asi 17 let. Ano, byli to především Stanislav Podhrázský, Václav Boštík, Olbram Zoubek a Zdeněk Palcr - s nimi mnozí další výtvarníci, jejich současníci, např.: Dušan Křička, Eva Kmentová, Milan Hubeňák, Arnold Bartůněk, Michal Blažek, Eva Mautnerová a další. Jejich trpělivá a k původním renesančním omítkám ohleduplná práce vrátila litomyšlskému zámku celistvou sgrafitovou fasádu, která je autentická tak, jak jen bylo možno ji konzervovat a obnovit - je však samozřejmě poznamenána uměleckou intervencí svých obnovitelů a tvůrců. Byl to skutečně velký příběh znovuzrození sgrafitových omítek a příběh životní etapy umělců, které Litomyšl ani po dokončení fasády nenechala odejít pryč. Svérázně tento fenomenální moment zaznamenala a literárně zpracovala německy píšící autorka Sylvie Moníková v knize Fasáda, M.N.O.P.Q. (kniha vyšla v roce 1987 v Mnichově, v češtině teprve v roce 1991 v Torontu).

V průběhu posledních čtyř let prochází litomyšlský zámek náročnou obnovou, která mimo jiné zahrnuje rovněž restaurování sgrafitových omítek. V našem komplikovaném klimatu vydržela fasáda v dobrém stavu třicet let od výše zmíněné legendární celkové opravy. Na jižní a západní stranu zámku byla v 80. letech 20. století doplněna lunetová římsa, kterou podle své výtvarné koncepce zdobil především Stanislav Podhrázský. „Lunetovka“ docela dobře zámeckou fasádu chránila a dodnes tam je výzdoba v dobrém stavu. Jde však o méně exponovanou část stavby - návětrná severní strana stavby a východní fasáda trpěly víc. Tato zkušenost byla východiskem k rozhodnutí obnovit lunetovou římsu rovněž na severní straně zámku. Nová lunetová římsa vznikla podle návrhu českého designéra Karla Míška, výzdobu vytvořila akademická malířka Barbora Mališová.

V prosinci 2025 byla dokončena náročná etapa oprav sgrafitových omítek - podíleli se na ní především pedagogové a studenti Fakulty restaurování Univerzity Pardubice ve spolupráci se specialisty konzervátory a památkáři. Zámek na Vánoce zazářil již téměř bez lešení, které doposud zůstalo pouze na východní straně u věže.

Příběh fasády tak pokračuje. V době renesance měla psaníčková sgrafita pohledově odlehčit mohutnou stavbu zámku členěnou obdélníkovými okny a otevřenou arkádou. V průběhu staletí se fasáda zámku proměňovala, v minulém století se po celistvé obnově stala jakýmsi svébytným uměleckým dílem a dnes je na toto dílo navazováno, je doplňováno novým uměleckým vyjádřením a objevila se docela nová „lunetovka“. Příběh litomyšlské zámecké fasády tvoří umělci, ale také my, kdo jejich práci obdivujeme, hodnotíme ji, těšíme se z ní. Jsou aktéři tvůrci a jsme aktéři pozorovatelé.

Hledejte tedy spolu se mnou, zdali mezi tisíci obrázků naleznete tvář kašpárka - psaníčko, na kterém sám sebe zpodobnil jeden z renesančních tvůrců a pojmenoval se „Šimon Vlach Ztřeštěný“. A co průpovídka o třech kouzelných klíčích? Kdo najde mezi psaníčky tři různá psaníčka s obrázkem klíče, na toho ukáže z jednoho zámeckého komína Štěstěna vrtkavá a přinese mu štěstí!

Zdroje:

Boštík Martin, Václav Boštík (1913-2005): k stému výročí narození, Arbor Vitae, Řevnice-RML Litomyšl, 2013