Rukou ženy: výstava „Mistryně“ ve Valdštejnské jízdárně brzy končí

Jedním z důvodů, proč autoři připravili přehlídku umění stvořeného rukou ženy, je splátka dluhu: v překrásně koncipovaných sbírkových expozicích Staří mistři I. a II. ve Schwarzenberském paláci a ve Šternberském paláci na Hradčanech se na ženy mistryně myslí jen málo. Výstava ve Valdštejnské jízdárně je sice pouze sezónní, ale vystavena jsou mimořádně působivá díla, milovníci umění si přijdou na své a umění žen mistryň je okouzlí. Impozantní plátna a výšivky reprezentují sbírky a památná místa v České republice, součástí přehlídky jsou však také díla z Poznaně, z Boloně, z Dublinu a mnohá další.

Výstava je koncipována v několika oddílech, které opatřeny stručnými textovými komentáři přináší nejenom potěšení z koloritu a kompozic vystavených děl - rovněž poodhalují v průřezu epochami i postavení žen malířek, jejich společenské a umělecké možnosti, jejich ambice a výhody v rodinách umělců mužů, jejich touhu studovat a prosadit své schopnosti ve dvorské společnosti.

Při prvních krocích výstavou diváka možná překvapí barevná paneláž, na které jsou umělecká díla instalována. Barevnost panelů nejenom připomíná paletu jako jedno z východisek tvorby, ale má snad za úkol členit prostor podle myšlenkového uspořádání a barevného působení, např. sytá žlutá - slunce a jih. Barvy podkladových panelů si však pohrávají s lidskou optikou a především pro galeristy je to velké poučení. Jak to myslím? Při vstupu první dojem divákům přináší pohled na bohaté květinové kompozice italské malířky Margerity Caffi. Jsou to překrásná plátna a první z nich, Mater dolorosa v květinové girlandě, upoutá monumentalitou a symbolikou - jenže zdánlivě obrazu něco chybí. V květinových aranžmá jako by nebyly uplatněny zeleně. Ubezpečuji vás však, že tam jsou. Tři obrazy Margerity Caffi by instalovány na neutrálním pozadí vypadaly barevně přirozeněji, ale snad ta nasvícená sytá žluť jim trochu ubrala na jejich ohromné přirozené svěžesti a kráse. Je to zajímavá instalační zkušenost.

Každý návštěvník se docela jistě zastaví u šachové partie tří mladých dam - u promo díla celé výstavy - jímž je výpravné plátno Sofonisby Anguissoly Šachová hra z roku 1555. Na obraze jsou zachyceny tři dívky, dvě z nich právě dohrály šachovou partii. Nebo nedohrály? Čteme z tváří mladších sester malířky Sofonisby, čteme z tváře Lucie, Minervy a Europy, pozorujeme jejich gesta a oděvy, dívá se na ně také jejich chůva. A tvůrci výstavy nám připravili mimořádnou příležitost: zatímco u šachovnice vidíme malířčiny sestry - ji samu, malířku Sofonisbu Anguissolu spatříme jen o pár metrů dál, kde je pro diváky připraven její autoportrét tak, aby mohli bezprostředně pozorovat a konfrontovat obě díla. Prostřednictvím dvou obrazů jediné autorky je divák silněji vtažen do poněkud vzdálené minulosti, o malinko lépe může porozumět souvislostem, porovnává, poznává - obraz jako médium paměti přináší divákům nový význam, novou souvislost. To je skvělý instalační okamžik a takových má výstava víc.

Mezi nezávislými ženami ze severu nalezneme vedle díla Judith Leyster, první ženy přijaté ke studiu malířství v Haarlemu, skvělý portrét děkana Maixnera, který vytvořila Rosa Mück z Rudy nad Moravou. Připadá nám zvláštní, že i v našich podmínkách to byla žena, kdo mohl portrétovat duchovní osobu…tak trochu jako když slavná Lavinia Fontana malovala proslulý portrét papeže Lva XIII. Z dílen na domácí půdě pocházejí rovněž vystavená antependia a kněžská roucha: jehla i štětec v rukou ženy spojeny s ohromnou trpělivostí a precizností daly vzniknout i ozdobné a užívané kráse.

Významné místo na výstavě je věnováno valdštejnské malířce Amálii z Peterů a spolu s jejím dílem je prezentována Litomyšl a Duchcov. Nejrozměrnější plátno přehlídky bylo do Valdštejnské jízdárny přivezeno z litomyšlského piaristického kostela Nalezení sv. Kříže - Panna Maria se sv. Rochem a sv. Šebestiánem. Amalia von Peter je autorkou i Podobizny Antonína II. z Valdštejna s koníčkem a dvou pohledů do duchcovských zámeckých pokojů. Jde opět o jeden z výjimečných instalačních okamžiků: díla této malířky patří různým sbírkám a teprve zde vystaveny skýtají příležitost pro valdštejnské badatele, kteří mohou v kryptoportrétech spatřit tváře jedné generace aristokratické rodiny Waldstein-Wartenberg.

I věda v dávném ženském pojetí je zde zastoupena: mezi vystavenými grafikami je k vidění dílo umělkyně a přírodovědkyně Marie Sibylly Merian, kterou zajímal složitý vývojový proces líhnutí motýlů. Sledovala a kresbou zaznamenávala jednotlivá stadia vývoje a podoby housenek motýlů i rostlin, které motýli v různých stadiích vývoje vyhledávají.

Výstava připomíná různá prostředí ženské tvorby, představuje dílo malířek akademicky vzdělaných i těch, kterým oficiální studia nebyla z různých důvodů dopřána. Představuje také malířky tvořící v rodinách, kde malovali a proslulost získali především muži - otci, bratři či manželé: Margerita Caffi, Amálie Mánesová, Charlotta Piepenhagenová, Louisa Pipenhagenová či Josefína Mařáková. Kompozice Autoportrétu s otcem malířky Pepy Mařák je jedním z impozantních děl, která skvělou přehlídku Ženy, mistryně, umělkyně 1300 - 1900 uzavírají.

Nenechte si výstavu ujít, už mnoho dní nezbývá. Já tam chodím především „na návštěvu“ za litomyšlskou hraběnkou Kajetánou (dala Panně Marii na největším vystaveném plátně hraběnčinu tvář), ale jsou tam i jiná skvělá zastavení pro poznání a pro potěšení. Uvidíte.