Článek
Stačilo vzít brusle nebo jen teplé boty a vyrazit na led přímo mezi mosty. Staré fotografie z meziválečného období dnes působí jako z jiného světa: stovky lidí klouzajících po řece, prodejci čaje stojící přímo na ledě a děti dovádějící tam, kde dnes plují turistické lodě.
Zlaté časy zamrzlé Vltavy
Zamrzlá Vltava byla kdysi samozřejmou součástí zimní Prahy. Řeka bývala klidnější, pomalejší a okolní podmínky umožňovaly, aby mráz vytvářel pevnou ledovou vrstvu. Pamětníci vzpomínají, že lidé běžně přecházeli z jednoho břehu na druhý po ledu, a že to nebyl žádný adrenalinový zážitek, ale běžná praxe zimních měsíců.
Atmosféra tehdejších zim byla zvláštní – tichá, klidná a s vůní kouře, který se nesl nad starou Prahou. Led se stal přirozeným místem k setkávání. Na řece se hrával improvizovaný hokej, pořádaly se srazy bruslařů a někdy dokonce drobné trhy.
Proč už řeka nezamrzá jako dřív
Dnes je to již pouze vzpomínka. Příčin je několik a všechny dohromady tvoří stav, ve kterém je téměř nemožné, aby Vltava zamrzla tak, jak to znali naši prarodiče.
Jedním z hlavních důvodů jsou teplejší zimy. Zatímco dříve nebylo výjimečné, že teploty padaly hluboko pod nulu, dnes přicházejí mrazivé dny jen ojediněle a často je přeruší náhlé oteplení. K vytvoření souvislého a pevného ledu je však potřeba právě dlouhotrvající a intenzivní mráz.
Další překážkou je změna samotné řeky. Vltava prošla během posledních desetiletí výraznými změnami. Přehrady, jezy a vodní elektrárny způsobují, že proudění vody je rychlejší a stabilnější. Zatímco stojatá voda snadno zamrzá, voda v neustálém pohybu nikoli.
Kromě toho je Vltava dnes čistší a má díky modernímu čištění stabilnější teplotu. I to má vliv na to, že se led drží mnohem hůř než dříve.
Poslední roky zamrzlého zázraku
Mnozí se ptají, kdy Vltava naposledy zamrzla tak, aby se po ní dalo bezpečně chodit. Právě rok 1956 se zapsal do historie jako poslední zima, kdy Vltava v Praze sevřela své břehy do pevného ledového krunýře. Tento fenomén, dříve poměrně běžný, definitivně ukončila následná výstavba Vltavské kaskády.
Přehrady, zejména Orlík a Slapy, totiž v zimě vypouštějí vodu ze spodních vrstev nádrží, která je výrazně teplejší než okolní mrazivý vzduch. Díky tomuto umělému oteplení toku se souvislá ledová plocha pod Karlovým mostem stala pouhou vzpomínkou.
V novodobé historii se to už prakticky nestává. Objevují se jen tenké a krátkodobé vrstvičky ledu, které se rychle rozbíjejí nebo roztávají. Silnější zamrznutí přichází jen během extrémních zim, a i tehdy jde o krátké období. Ovšem to, aby se řeka stala kluzištěm jako dříve, už není prakticky reálné.
Zajímavosti z dob, kdy se na Vltavě opravdu bruslilo
V roce 1929 zasáhla Evropu extrémní zima
Vltava zamrzla na několika místech tak silně, že se po ní dalo bezpečně přecházet. Pod Karlovým mostem se tehdy konaly malé „ledové trhy“. Prodávaly se teplé nápoje a drobné občerstvení přímo na řece.
Zima 1940–1941
Tehdy byla Praha sevřena mrazem tak intenzivním, že se na Vltavě hrály hokejové zápasy. Neoficiální, ale dobové fotografie ukazují desítky hráčů s hokejkami u Železničního mostu.
V 18. století se zamrzlá Vltava využívala dokonce i k dopravě
Pokud bylo ledu dost, vozily se po něm sudy a lehčí náklady mezi břehy.
Vrátí se ještě někdy doba bruslení mezi mosty?
Teoreticky by to možné bylo, musely by ale přijít dlouhé mrazy s teplotami hluboko pod –10 °C a také snížený průtok vody. Pokud by se proud řeky zpomalil a počasí drželo mráz týdny, mohla by se vytvořit silná ledová vrstva. Realisticky však odborníci říkají, že tato možnost je dnes už velmi malá.
Zamrzlá Vltava je tak spíše vzpomínkou na dobu, kdy zimy byly delší a tvrdší a kdy se lidé dokázali v zimě sejít na ledové ploše přímo v srdci města. Je to připomínka časů, které skončily tiše, aniž by si toho někdo všiml, a které dnes ožívají jen na historických fotografiích a v příbězích našich prarodičů.
Možná právě proto mají tyto vzpomínky takovou sílu. Ukazují svět, který se změnil, ale jehož kouzlo stojí za to připomínat.
