Článek
Češi se totiž začínají probouzet z letargie a pokládají si nepříjemnou otázku: Jak je možné, že i po té slavné „slevě“ zaplatíme za zboží víc, než kolik stojí v Německu za běžnou cenu?
Je to matematický paradox, který by nevymyslel ani Franz Kafka. Na jedné straně hranice stojí německý pokladní nebo dělník, jehož průměrná mzda je zhruba třikrát vyšší než ta česká. Na druhé straně stojí český zaměstnanec.
Oba přijdou do obchodu pro stejný prací prášek, stejnou čokoládu nebo stejnou elektroniku. Logika říká, že Čech s nižším příjmem by měl platit méně, nebo maximálně stejně. Realita? Čech u pokladny „vykrvácí“, zatímco Němec za stejný nákup zaplatí méně, a ještě dostane vyšší kvalitu.
Jiný vesmír za Rozvadovem
Kdo bydlí u hranic, ten už dávno nehraje hru českých řetězců. Víkendový výlet do Drážďan, Weidenu nebo do polské Bogatynie není turistika, je to ekonomická nutnost. Jakmile překročíte čáru, dostáváte facku tvrdou realitou.
Podívejme se na fakta:
- Drogerie: Sprchové gely, zubní pasty, deodoranty. V Německu často stojí kolem 1 eura (25 Kč). U nás? Běžná cena atakuje 70–80 Kč, v „akci“ se milostivě dostaneme na padesát.
- Potraviny: Máslo, sýry, cukrovinky. Zatímco česká vláda a řetězce hrají ping-pong o to, kdo může za drahé potraviny, v Polsku nakoupíte plný kufr za polovinu. A v Německu? Tam je jídlo často levnější, ale hlavně – je ho víc a je kvalitnější.
- Kvalita: O tom, že německý prací prášek vypere a ten český jen zavoní, nebo že německá rybí prst obsahuje rybu, zatímco český strouhanku, víme všichni. Dvojí kvalita je fakt, který nám obchodníci servírují s úsměvem.
Jak je možné, že německý obchodník, který musí zaplatit nájem v eurech a prodavačku s platem 2000 eur a víc, dokáže prodávat levněji?
Výmluva na „specifický trh“
Kdykoliv se na tyhle rozdíly zeptáte českých manažerů nadnárodních řetězců, vytáhnou svou oblíbenou kartu: „Česko je specifický trh.“
Co to vlastně znamená? Máme snad specificky drahé regály? Platíme snad prodavačkám 100 000 měsíčně? Ne.
„Specifický trh“ v překladu z korporátního jazyka znamená: „Český zákazník si to nechá líbit, tak proč bychom ho neoholili.“ Jsme pro ně dojná kráva Evropy. Máme východní mzdy, ale platíme západní (často i vyšší) ceny. Marže obchodníků v Česku jsou v mnoha segmentech jedny z nejvyšších v Evropě. Proč? Protože jim to dovolíme.
Češi se s vyšší cenou smířili a obchodní řetězce toho zneužívají. Je potřeba, aby se lidé nenechali jako ty pověstné ovečky holit od těchto ‚vykuků‘. Takto to shrnul v rozhovoru na CNN Prima News Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank.
Důkaz místo dojmů: Že nejde o nářky nespokojenců, ale o tvrdá data, potvrzují i velké srovnávací nákupy. Například redakce Seznam Zpráv opakovaně prokázala (včetně slavného „premiérského nákupu Nutelly“), že nákupní košík stejných potravin vyjde v Česku nejdráž, zatímco v Polsku ušetříte stovky korun a v Německu dostanete vyšší kvalitu.
Past na naši psychiku
Proč to stále funguje? Proč stále chodíme do tuzemských obchodů a plníme košíky předraženým zbožím? Protože slevy útočí na naše primární instinkty. Bojíme se, že nám něco uteče (FOMO efekt). Vidíme žlutou cenovku, vidíme procenta a mozek vypíná racionální uvažování.
Kupujeme věci, které nepotřebujeme, za peníze, které nemáme, jen abychom měli pocit vítězství nad systémem. Ale v tomto kasinu vždycky vyhrává obchodník.
