Švédy stojí stejný důchod 20× méně než Čechy. Co děláme špatně?

Zatímco naše úspory v transformovaných fondech požírá inflace a strach z rizika, ve Švédsku úřaduje státní fond AP7. Je levný, agresivní a pro své občany vydělává tolik, že se nám o tom ani nezdá. Proč je český systém tak zoufale neefektivní a v čem přesně tkví genialita švédského modelu?

Když se podíváte na srovnání efektivity penzijních systémů, chce se vám plakat. Poslední analýza ukázala, že Češi musí spořit násobně více než sousedé, aby dosáhli na stejný výsledek. Důvod není v tom, že bychom neuměli šetřit. Důvodem je, že neumíme investovat. Nebo přesněji, že nás systém léta tlačil do produktů, které jsou drahé a málo výkonné.

Naproti tomu stojí Švédsko. Země, která pochopila, že klíčem k bohatému důchodu není „jistota nuly“, ale síla složeného úročení a akciového trhu.

Pokud si myslíte, že přeháním, podívejte se na tvrdá data od expertů z institutu IDEA CERGE-EI, jež zpracovala Markéta Bidrmanová ze Seznam Zpráv. Modelová situace je jednoduchá: Člověk si spoří 40 let, aby následně v důchodu dostával po dobu 20 let měsíční rentu 10 000 Kč (v dnešních cenách).

Výsledek srovnání je doslova brutální:

Co je to vlastně ten bájný AP7, o kterém ekonomové básní? AP7 (Sjunde AP-fonden) je státní penzijní fond, který funguje jako výchozí volba ve švédském systému prémiové penze.

Kouzlo je v jeho jednoduchosti. Pokud Švéd neudělá nic, nevybere si žádného soukromého správce, neanalyzuje trhy, prostě je líný nebo tomu nerozumí, jeho peníze automaticky spadnou do AP7 Såfa. A to je to nejlepší, co se jim může stát.

Na rozdíl od českých fondů AP7 funguje jinak:

Kdyby český bankéř nabídl běžnému klientovi produkt s rizikovým profilem fondu AP7, většina lidí by s díky utekla. Ve světě investic se používá standardizovaná stupnice rizikovosti od 1 (nejnižší riziko a výnos) do 7 (nejvyšší riziko a výnos). Zatímco české transformované fondy se křečovitě drží u dna této škály v zóně „hlavně nic neprodělat“, švédský akciový fond AP7 hrdě svítí na stupni 6.

To znamená vysokou volatilitu, hodnota úspor tam létá nahoru a dolů jako na horské dráze. Proč to stát doporučuje jako výchozí (defaultní) volbu pro miliony lidí? Protože Švédové pochopili klíčovou věc: dlouhodobý horizont.

Pokud máte do důchodu 30 let, je vám jedno, že trh letos spadl o 15 %, protože historie ukazuje, že riziková aktiva (úroveň 6–7) dlouhodobě drtivě porážejí bezpečné dluhopisy (úroveň 1–2). Riziko třídy 6 není hazard, je to nezbytné palivo pro to, aby vaše peníze za desítky let zmnohonásobily svou hodnotu.

Tady se dostáváme k jádru věci. Proč AP7 tak drtivě poráží konkurenci? Protože se nebojí.

Zatímco český „transformovaný fond“ má svázané ruce a nakupuje primárně bezpečné, ale nevýnosné dluhopisy, AP7 dělá pravý opak. Do 55 let věku klienta drží 100 % akcií. A co víc, používá takzvanou finanční páku.

V praxi to znamená, že fond si levně půjčí další peníze, aby mohl investovat až 125 % svého kapitálu do akcií. V dobrých časech mírná finanční páka zvyšuje dlouhodobý očekávaný výnos, aniž by dramaticky zvyšovala systémové riziko.

V těch špatných samozřejmě fond padá, ale protože jde o spoření na 30–40 let, trh se s velmi vysokou historickou pravděpodobností srovná a vyletí výš. Výsledkem je průměrný roční výnos, který dlouhodobě překonává 10–11 %.

Švédský model není magie. Je to jen matematika a odvaha akceptovat riziko výměnou za zisk. My v Česku máme tu matematiku zatím nastavenou proti sobě.