Článek
Mimo dopravní tématiku a podvůdky, přidávám jeden příběh ze života. I na margo všech ufňukanců za trinkgeldy, dýška a podobně. I jako protipól všech AI stories kde, kdo, s kým a jak vyběhl, zrušil ho, nebo jak všichni padli na zadek, když zjistili, kdo je onen pisálek. Já se pouze chci podělit se zážitkem – ne úplně všedním, ve kterém hlavní roli sehrála má lenost a víra v dobro lidí 😊
Byl jsem s dětma na kratičké dovolené, kolem osmé večer jsme se dostali na hotel. Říkám jim, skočím si ještě umýt auto a do hodinky jsem zpátky. Máte vše. Znuděné ááááno – tak čus.
Auto jsem umyl, vytahal z něj vše a připadal jsem si jako dovolenkář v devadesátkách, kterého celníci dokonale prohrabali, jestli neveze vegetu a nepovolené množství valut.
Vše pak naskládané, jdu si na pumpu koupit pivo - 3 kousky, jelikož na víc kusů jsem při uklízení nenašel. Platba 5,15€ - 5,50,- děkuji.
A pak telefon, z čerpačky jsem ještě neodjel - Tatíííí, já mám hlad…
Ok - něco koupím. A zjišťuju, že peněženka zůstala na hotelu. Budiž - zkusím kartu, která byla blokovaná, ale týden předtím jsem jí odblokoval. Beru nějaké housky - a platba neprošla. Bingo - co teď?
Na hotel je to 9 minut, krát tři, plus dvakrát na šesté patro - minimálně 35 minut. Zkusím to zkrátit - a dovolil jsem si pracovnici čerpací stanice požádat, jestli mi nákup v hodnotě cca 7,-€ nedá, zaplatí ze svých trinkgeldů - a já jí to ráno, do konce šichty přinesu zpátky ve dvojnásobné výši. Jako záruku zkouším dát náhradní klíčky od mercedesu, kterým na čerpačce jsem - ne! Ona není charita, má psa, 4 děti, blabla…bla.
Ok - tak Vám dám řetízek z ruky. Hodnota asi dvojka - to už jen jsem chtěl vědět, na jaké hranici jí zlomím. NE!
Byl jsem v kraťasech a triku - asi i to sehrálo svou roli, a možná pouze netušila, co jsou značky Camel a Mustang - běžný holiday dress, ale do Pupp by mně v tom nevpustili.
Budiž. Opravdu se mi nechtělo na hotel pro peníze, zpátky a zase na hotel. Zkusím si tedy půjčit - s tím, že obratem převedu z účtu. A zjistil jsem, že lidé jsou tak předvyplašení, že i za pouhou prosbou o cash, s tím, že převod udělám obratem vidí hrozbu - nepůjčil mi nikdo. Uplynulo asi 8 minut, říkám si, kašlu na to - a už jsem šel pryč, když ve dvěřích jsem málem vrazil do chlápka s desítkou v ruce, předtím jsem ho taky oslovil. Prý, tady máte. Ale nic mi neposílejte, já mám obavy z toho, co to může být za podvod.
Říkám, chlape, nechci to zadarmo, venku mi stojí firemní auto - nesomruju. Jen jsem si chtěl ušetřit cestu. Chápu - ale ne. Tak díky neznámý, potěšilo. Koupil jsem bagety, cena na kase 9,84 - poctivě jsem si počkal na 5 centů zpátky - a hlavou mi to rezonuje ještě i teď. V té vlně všudepřítomných podvodů jsme opravdu všichni tak nedůvěřivý, že ten, kdo opravdu potřebuje pomoc, tak je mnohdy bez šance. Lidé se prostě bojí.
A docvakla mi ješte jedna věc. Těch pár minut, co jsem tam stál platilo na obou kasách asi 10-12 lidí, většina cash. Téměř každý zaokrouhlil, nebo centy nechal na talířku - za těch 8 minut to mohli být i dvě €. Do konce šichty možná i 50 - ale v tísni ti nepomůže. Ani když jí dáš jako zástavu 250 násobek toho, co si chceš půjčit na pár hodin.
Není to nic, pouhý postřeh. Vím, že není nikoho povinnost pomáhat, půjčovat, vím, že nešlo o nic víc, než absolvovat trasu jednou nebo třikrát. Ale ta neochota lidí pomoct, když jsem nabídnul okamžitou platbu převodem - to mně zarazilo. Všichni apriori NE.
Jo - a kdyby na té čerpačce brali vratné láhve, tak pytel jsem nechal u košů jako vždycky, ať si vezme ten, komu se to hodí. Že tam bylo odhadem 20-30 PETek, kus za 15 centů, to taky nehraje roli.
Názor mně celkem zajímá - jak by jste se u podobné prosby zachovali Vy?
snip
