Článek
V úzkých, dlážděných uličkách Malé Strany, kde se domy tisknou k sobě jako dávná tajemství, žila kdysi žena jménem Dorota. Byla nesmírně bohatá – vlastnila dům plný zlata a stříbra – avšak její srdce bylo chladnější než zimní voda Vltavy. Nikdy se nesmála, nikdy nepomohla chudému a když kolem jejího domu procházeli žebráci, zabouchla dveře i okna, aby neslyšela jejich prosby.
Lidé jí přezdívali Čertice. Její oči prý blýskaly zlostí jako pekelný oheň a děti se jí vyhýbaly obloukem.
Jedné bouřlivé noci, kdy nad Prahou duněly hromy a déšť bičoval střechy jako ďáblův bič, zaklepal na Dorotiny dveře neznámý muž v černém plášti. Měl tvář bledou jako měsíc a oči, v nichž se zračilo rudé světlo.
„Dobrá paní Doroto,“ zašeptal hlasem, jenž zněl jako vítr v komíně, „slyšel jsem o tvém bohatství. Přicházím s nabídkou – získáš více zlata, než si dokážeš představit. Cena je nepatrná.“
Dorotu přejel mráz po zádech, ale chamtivost byla silnější než strach. Otevřela dveře dokořán. Muž rozvinul pergamen a ona, aniž jej přečetla, přitiskla na něj svůj prst. Vtom bouře náhle utichla a neznámý se usmál. Odhalil rohy i kopyta.
Byl to sám ďábel.
„Lakota je těžký hřích,“ zasyčel a sevřel Dorotu za ruku. Vytáhl ji do deště a táhl až k břehu Vltavy, kde se voda vzdouvala v divokých vlnách. „Teď zaplatíš!“
Dorota klesla na kolena a prosila o milost. Slibovala, že se změní, že rozdá všechen svůj majetek chudým. Ale bylo pozdě. Ďábel ji zvedl a vrhl do rozbouřené řeky se strašným prokletím:
„Buď navěky připoutána k tomuto místu jako varování všem chamtivcům! Tvé bohatství je marné jako pěna na vlnách!“
Voda ji pohltila. A tam, kde zmizela, se znenadání oddělil od Vltavy úzký, temný kanál. Tekl tišeji než řeka, avšak jeho hladina byla chladná a neklidná. Lidé jej nazvali Čertovka – na památku ďábla, který si zde vzal svou oběť.
Dodnes, když se nad Malou Stranou snese mlha a měsíc osvítí temnou hladinu kanálu, prý lze ve vodě spatřit bledou Dorotinu tvář. Její hlas zní jako tichý šepot:
„Nebuďte chamtiví…“
A kdo ten šepot zaslechne, odchází s pocitem, že bohatství bez štědrosti je jen prokletím.
Někteří tvrdí, že jméno Čertovka pochází od zlé mlynářky či od domu U sedmi čertů. Tato pověst je však nejtemnější a nejzáhadnější ze všech – připomínkou, že i v krásné Praze číhá peklo na ty, kdo zapomenou na lidskost.
