Článek
Když jsem dočetla tento článek, napadla mě jedna zvláštní věc. Celý život slýcháme, že máme pracovat poctivě, vzdělávat se a sbírat zkušenosti. Člověk tomu věří desítky let a bere to jako samozřejmost. O to větší šok přijde ve chvíli, kdy zjistí, že právě zkušenosti, které měly být jeho největší předností, najednou působí jako něco, co musí při pracovním pohovoru skoro omlouvat.
Nemyslím si, že jde jen o problém lidí po padesátce. Je to spíš otázka toho, jak se dnes díváme na hodnotu člověka. Jestli posuzujeme hlavně datum narození, nebo to, co skutečně umí. Mladší zaměstnanci přinášejí energii a nové nápady, starší zase zkušenosti, nadhled a schopnost řešit situace, které už mnohokrát zažili. Ideální firma přece nepotřebuje jen jednu generaci, ale jejich spolupráci.
Znám několik lidí, kteří po padesátce začínali téměř od nuly. Nebylo to jednoduché, ale nakonec našli práci, kde si jejich zkušeností vážili mnohem víc než v předchozím zaměstnání. Možná tedy nejde jen o věk. Možná je největším problémem najít zaměstnavatele, který dokáže ocenit schopnosti místo předsudků.
Jaké zkušenosti máte vy? Myslíte si, že české firmy opravdu dávají přednost mladším uchazečům, nebo záleží hlavně na konkrétní profesi a přístupu zaměstnavatele?
