Článek
Kdo nezažil éru před Sametovou revolucí, jen stěží si dnes dokáže představit, jak neuvěřitelně běžnou součástí obyčejného dne byly nekonečné fronty. V tehdejším centrálně plánovaném Československu stačilo, aby se městem rozneslo strohé heslo, že „něco přivezli“.
Lidé okamžitě odbíhali z práce a bleskově se šikovali před pulty, často ještě dlouho předtím, než se vůbec otevřely samotné obchody. Důvod byl prostý – tehdejší ekonomika trpěla chronickým nedostatkem a regály zkrátka nenabízely to, co domácnosti zrovna nutně potřebovaly k životu.
Typicky se tehdy dlouhé hodiny čekalo na lepší maso, čerstvé máslo nebo kvalitnější uzeniny. Naprostou celospolečenskou událostí pak bývalo exotické ovoce, kdy se banány či pomeranče objevovaly v prodejnách prakticky jen jednou za rok před Vánoci.
Kdo měl tehdy štěstí a po vystání obří fronty se dostal na řadu, koupil raději rovnou celé krabice, protože nikdo netušil, kdy se taková příležitost bude opakovat. Stejný boj probíhal i u domácích spotřebičů, jako byly pračky, ledničky či barevné televize, na které lidé v pořadnících čekali měsíce i dlouhé roky.
Získat nové auto, nejčastěji domácí Škodovku, Trabanta nebo sovětskou Ladu, pak znamenalo obrovskou dávku trpělivosti a mnohaleté čekání v registru Mototechny. Z dnešního pohledu je však fascinující, že fronta nebyla jen otravnou ztrátou času.
Lidé v ní spolu přirozeně mluvili, sdíleli nejnovější drby, seznamovali se a běžně si navzájem drželi místa, když si soused potřeboval na chvíli odskočit. Přestože tehdejší totalitní doba měla obrovské množství systémových chyb a šedi, lidé spolu paradoxně trávili mnohem více času tváří v tvář.
Po roce 1989 se situace bleskově změnila, obchody praskají ve švech a my si dnes můžeme koupit prakticky cokoliv, kdykoliv a stisknutím jednoho tlačítka.
Moderní technologie nám sice přinesly obrovský komfort, ale zároveň nás často zamykají v našich domovech u počítačů a telefonů. Možná proto se dnes čím dál raději vracíme k sousedským slavnostem, komunitním trhům a venkovským zábavám. Nechceme se vracet do minulosti, ale podvědomě hledáme to nejdůležitější – vědomí, že lidský život není jen o tom, co si koupíme, ale kolik času strávíme spolu.
Příběhy plné naděje a lidského tepla jsou tím, co nás v tomto uspěchaném světě drží nad vodou. Pokud hledáte další chvíli pro klidné zastavení, zvu vás k přečtení vyprávění, které v posledních dnech zasáhlo nejvíce čtenářů:
https://medium.seznam.cz/clanek/sofia-perez-pustil-ho-sednout-netusil-ze-prave-ten-muz-mu-jednou-zmeni-zivot-272646
Zdroje:
- Historické studie o každodenním životě v ČSSR: Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR)
- Sociologické analýzy proměny české společnosti a volného času: Sociologický ústav Akademie věd ČR
