Článek
Ačkoliv o jeho původu kolovaly desítky mýtů spojených s armádou či námořními přístavy, lingvistický výzkum odhalil pravdu. Nejslavnější zkratka lidstva vznikla v roce 1839 jako recese bostonských novinářů, kteří se bavili úmyslným komolením pravopisu.
Slovo OK dnes vnímáme jako naprosto přirozenou součást globální komunikace. Překonává jazykové i kulturní bariéry a lidé mu rozumí od New Yorku až po zapadlé oblasti Asie.
Po celá desetiletí se přitom o jeho etymologii vedly ostré debaty. Jedna z populárních teorií tvrdila, že jde o zkratka pro Zero Killed (nula zabitých) z vojenských hlášení za občanské války, další ho spojovala s indiánským kmenem Čoktů a jejich výrazem okeh (tak jest).
Skutečné historické pátrání, které v 60. letech 20. století provedl americký etymolog a profesor na Kolumbijské univerzitě Allen Walker Read, však ukázalo, že původ slova je mnohem prozaičtější a souvisí s tehdejší vlnou specifického novinářského humoru.
Vše odstartovalo v Bostonu na konci 30. let 19. století. Mezi tamními novináři a intelektuály se tehdy stalo módním trendem používat v textech zkratky frází, které byly záměrně napsané s pravopisnými chybami.
Například zkratka „O.W.“ označovala oll wright (místo all right – vše v pořádku) nebo „K.Y.“ zastupovalo know yuse (místo no use – nemá to smysl). V sobotu 23. března 1839 publikoval deník Boston Morning Post satirický článek o tehdejším protipožárním výboru, ve kterém autor poprvé v tištěné podobě použil zkratku „O.K.“ s vysvětlivkou, že se jedná o oll korrect – úmyslnou zkomoleninu anglického výrazu all correct (vše v naprostém pořádku).
Zatímco většina ostatních dobových novinářských šifer rychle zanikla, této konkrétní hříčce pomohla k přežití tehdejší vysoká politika.
V roce 1840 totiž ve Spojených státech probíhaly prezidentské volby, ve kterých se tehdejší demokratický prezident Martin Van Buren pokoušel obhájit svůj mandát. Van Buren pocházel z městečka Kinderhook ve státě New York, kvůli čemuž si vysloužil populární přezdívku Old Kinderhook. Jeho volební manažeři a příznivci vycítili příležitost, založili politický klub s názvem O.K. Club a začali zkratku masivně využívat jako dvojsmyslné předvolební heslo.
Znamenalo to současně podporu pro Old Kinderhooka a zároveň ujištění voličů, že s tímto kandidátem bude v zemi „všechno v naprostém pořádku“. Tato agresivní kampaň sice Van Burenovi vítězství nepřinesla, ale zkratku definitivně zafixovala v povědomí celé americké veřejnosti.
Definitivní mezinárodní úspěch a transformaci v globální standard pak přinesl rozmach telegrafní dopravy v druhé polovině 19. století. Telegrafisté na železnici potřebovali extrémně krátký, jasný a foneticky nezaměnitelný signál, kterým by potvrdili příjem zprávy a volnost kolejí.
Písmena O a K se díky svému specifickému rytmu v Morseově abecedě skvěle přenášela a operátoři je začali masivně používat na úkor delších frází. S nástupem digitalizace a počítačových systémů ve 20. století se z „OK“ stalo standardní potvrzovací tlačítko v softwaru.
Dvě písmena, která začala jako obyčejný pravopisný vtip v redakci bostonských novin, se tak skrze politiku a technologie stala nejuniverzálnějším lingvistickým nástrojem, jaký kdy lidstvo vytvořilo.
Použité zdroje:
- Allen Walker Read / Columbia University – Soubor historických studií a textových analýz amerických tiskovin z 19. století prokazujících původ zkratky OK
- HISTORY (A&E Television Networks) – Historické analýzy prezidentské kampaně Martina Van Burena z roku 1840 a vlivu telegrafie na šíření výrazu OK
