Článek
Jaromír Nohavica: bard navzdory hluku internetu
Číst dnes na internetu názory na Jaromíra Nohavicu je někdy silnější zážitek než jeho písně. Tolik jistoty, tolik odsudků, tolik potřeby vysvětlit ostatním, koho by měli – nebo spíš neměli – poslouchat. A přitom stačí jedna obyčejná věc: zajít na koncert.
Jaromír Nohavica, ostravský písničkář s nezaměnitelným hlasem a heligonkou, už desítky let plní sály napříč generacemi. Ne algoritmy, ne mediální kampaně – ale písně. „Darmoděj“, „Kometa“, „Těšínská“. Jednoduché melodie, silná slova, příběhy, které si člověk odnese domů a ještě dlouho v něm zůstávají.
Nohavica je především vypravěč. Mluví o obyčejných lidech, jejich slabostech, vinách i radostech. Bez póz, bez návodu na správný názor. Možná právě proto některé tolik dráždí. V době, kdy se od umělců očekává jasná pozice ke všemu, Nohavica zůstává hlavně tím, čím byl vždy – písničkářem.
Jeho koncerty jsou stále vyprodané, atmosféra intimní, živá. Staré písně znějí nově, nové písně – jako nedávná „Za všechno můžou oni“ – s typickým sarkasmem připomínají naši oblíbenou disciplínu: hledat vinu všude kolem, jen ne u sebe. Smějeme se. A trochu se poznáváme.
Může se o něm vést nekonečná debata. Ale jednu věc internetové soudy změnit neumějí: když zazní první akord a sál se přidá, je jasné, že tahle hudba pořád funguje. A že pro spoustu lidí znamená víc než cizí rozhořčení v komentářích.
Dobrá píseň totiž přežije i hluk internetu.
A plné sály mluví samy za sebe.
