Článek
Paříž měla toho dne přesně tu správnou náladu.
Slunce se odráželo od hladiny Seiny, ulice byly plné lidí a z kaváren se linula vůně čerstvé kávy. U jednoho stolku na terase se právě usadilo pět žen, které by za normálních okolností dokázaly zastavit celý bulvár.
Tentokrát ale nikoho nezajímalo, kdo je slavnější.
Seděly tam Sophia Loren, Audrey Hepburn, Brigitte Bardot, Grace Kelly a Elizabeth Taylor.
A podle všeho měly před sebou něco mnohem důležitějšího než další filmovou premiéru.
Odpoledne pro sebe.
Audrey přišla jako první. V bílém oblečení, s typickým úsměvem a tím zvláštním způsobem elegance, který vypadal, jako by jí vůbec nedal žádnou práci.
Za chvíli dorazila Sophia.
„Promiňte, mám zpoždění,“ omluvila se a posadila se.
„To nevadí,“ usmála se Audrey. „Brigitte ještě není tady.“
Všechny se rozesmály.
A přesně v tu chvíli bylo jasné, že tohle nebude žádné formální setkání hollywoodských hvězd.
Brigitte nakonec dorazila s výrazem člověka, který rozhodně nehodlá vysvětlovat, proč přišel pozdě.
„Mám hlad,“ oznámila místo pozdravu.
Sophia okamžitě zavolala číšníka.
„Tak začneme tím nejdůležitějším.“
Elizabeth Taylor si objednala něco sladkého a Grace Kelly se jen pobaveně usmívala.
Za pár minut už se stůl začal plnit šálky, skleničkami a dezerty.
A slavné ženy se bavily o věcech, o kterých se v novinách nepíše.
O botách.
O šatech.
O tom, která z nich má nejhorší zkušenost s nepohodlnými kostýmy.
O tom, jak strašné je někdy čekat hodiny na natáčení, když člověk nemůže ani pořádně sedět.
„Já bych chtěla jeden den přijít na natáčení v obyčejných šatech a nikdo by si toho nevšiml,“ povzdechla si jedna z nich.
„To se ti nikdy nepodaří,“ odpověděla druhá.
A znovu se ozval smích.
Pak se rozhovor stočil k mužům.
To už se smály všechny.
Některá vyprávěla o romantickém večeru, jiná o trapném rande a další jen poslouchala a kroutila hlavou.
„Muži si myslí, že vědí, co ženy chtějí,“ poznamenala Sophia.
„A vědí?“ zeptala se Grace.
Sophia se na ni podívala.
„Samozřejmě že ne.“
Tentokrát se smích nesl přes celou terasu.
Na chvíli úplně zapomněly, že kolem nich chodí lidé, kteří by za jedinou fotografii zaplatili malé jmění.
Pak začala Brigitte vyprávět o módě.
Audrey nesouhlasila.
Elizabeth přidala vlastní názor.
Grace se pokusila spor uklidnit.
A Sophia mezitím objednala další dezert.
„Vyřešeno,“ řekla. „Když se ženy nemohou shodnout, potřebují dort.“
Nikdo proti tomu nic nenamítal.
Odpoledne pomalu ubíhalo.
Káva se měnila ve skleničku vína, víno v další smích a kolem stolu se střídala témata rychlostí, jakou by žádný novinář nedokázal zachytit.
Mluvily o filmech, které by už nikdy nechtěly natočit.
O rolích, které jim někdo slíbil a nikdy nedostal.
O Paříži.
O cestování.
O dětech.
O lásce.
A také o úplných maličkostech.
O tom, jak která z nich ráno vstává.
Kdo má největší nepořádek v kabelce.
Která žena si dokáže koupit šaty, přestože jich má doma už příliš mnoho.
A kdo z nich se dokáže nejdéle tvářit vážně, když se jí chce smát.
Právě v tom byl možná nejhezčí okamžik celého odpoledne.
Pět žen, které znal celý svět, se smálo úplně stejně jako pět obyčejných kamarádek.
Bez kamer.
Bez režisérů.
Bez novinářů.
Bez potřeby někomu dokazovat, že jsou krásné, slavné nebo dokonalé.
Jen spolu seděly u stolu.
Když se začalo stmívat, Grace se podívala na hodinky.
„Měly bychom jít.“
Nikdo se nezvedal.
„Ještě pět minut,“ řekla Audrey.
„Říkala jsi to před půl hodinou,“ připomněla jí Elizabeth.
A zase se rozesmály.
Nakonec opravdu vstaly.
Zaplatily účet, rozloučily se a každá se vydala svou cestou.
Paříž pokračovala ve svém večeru.
A lidé kolem možná ani netušili, že jen několik metrů od nich právě strávilo několik hodin pět žen, jejichž jména budou znát další generace.
Ale možná je na té fotografii nejkrásnější právě tohle.
Nejsou tam jako legendy.
Nejsou tam jako nedostižné ikony.
Jsou tam jako ženy, které si vyšly na kávu.
Smály se.
Povídaly si.
Daly si něco dobrého.
A na jedno odpoledne nechaly celý svět venku za dveřmi.
Protože někdy člověk nepotřebuje nic víc než dobré kamarádky, volné odpoledne a stůl v Paříži.
Poznámka: Fotografie zachycuje pět ikon filmové éry – Sophii Loren, Audrey Hepburn, Brigitte Bardot, Grace Kelly a Elizabeth Taylor. Přesné místo, datum ani obsah jejich rozhovoru se mi nepodařilo ověřit v dobových zdrojích. Příběh jejich společného pařížského odpoledne je proto literární představou inspirovanou fotografií a atmosférou šedesátých let.
