Článek
Konflikt mezi Thajskem a Kambodžou se na přelomu roku znovu připomněl světu v plné síle. Přestože nejde o válku, která by dominovala globálním titulkům, její dopady jsou hluboké a dlouhodobé. Prosincová eskalace ukázala, že ani po více než sto letech od koloniálních smluv a desítkách diplomatických jednání není spor o několik kilometrů hranice uzavřený a že minulost zde stále dokáže zabíjet.
Ve vánočním článku „Válka o minulost: Proč spor mezi Thajskem a Kambodžou stále zabíjí“ jsme se vrátili ke kořenům tohoto konfliktu. K francouzsko-siamským smlouvám z let 1904–1907, k nejasným mapám, které vznikaly spíše na rýsovacích prknech než v terénu, i ke sporu o chrám Preah Vihear - symbol, jenž se stal víc politickým nástrojem než náboženskou památkou. Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora z let 1962 a 2013 sice formálně přiřkla chrám Kambodži, ale nedokázala utišit emoce ani nacionalismus na obou stranách hranice.
Prosincová eskalace byla dalším důkazem, že historické křivdy nejsou uzavřenou kapitolou. Boje, které vypukly po sérii incidentů na hranici, rychle přerostly v otevřené střety zahrnující dělostřelectvo, raketové systémy i letecké údery thajského letectva. Výsledkem byly desítky mrtvých vojáků i civilistů, stovky zraněných a masové vysídlení obyvatel po obou stranách hranice. Odhady hovoří až o téměř milionu lidí, kteří museli dočasně opustit své domovy.
Zatímco thajská vláda hovořila o „reklamaci obsazených území“ a nutnosti chránit státní suverenitu, kambodžská strana zdůrazňovala porušení mezinárodního práva a ohrožení civilního obyvatelstva. Oba narativy se v médiích střetávaly s podobnou razancí jako vojáci v terénu. V jádru ale šlo znovu o totéž: hranici, která nikdy nebyla jednoznačně vymezena, a o politickou potřebu ukázat doma sílu.
Příměří jako nutnost, ne řešení
Po třech týdnech intenzivních bojů přišel obrat. Dne 27. prosince 2025 se ministři obrany Thajska a Kambodže setkali na hraničním přechodu v thajské provincii Chanthaburi. Výsledkem byla dohoda o okamžitém příměří, zmrazení frontových linií, zákazu přesunů posil a spolupráci na odminování postižených oblastí. Součástí dohody bylo i navrácení 18 kambodžských vojáků, kteří padli do zajetí během letních incidentů – k tomu skutečně došlo ještě před koncem roku.
Významnou roli v dosažení příměří sehrála mezinárodní diplomacie. Čína, Spojené státy i ASEAN vyvíjely tlak na obě strany, přičemž klíčová byla především čínská mediace a iniciativa z Kuala Lumpuru. Příměří tak nebylo výsledkem smíření, ale spíše kombinací vyčerpání, ekonomických obav a mezinárodního tlaku.
Ani po podpisu dohody však napětí nezmizelo. První lednové dny přinesly vzájemná obvinění z porušování příměří. Kambodža tvrdila, že thajské jednotky fakticky anektovaly spornou vesnici Chouk Chey v provincii Banteay Meanchey, kde instalovaly ostnatý drát, kontejnery s thajskými vlajkami a zasahovaly do civilní zástavby. Bangkok tato obvinění odmítl s tím, že jde o „vždy thajské“ území, které bylo dočasně kontrolováno kambodžskými silami.
Incident, který mohl vše zlomit
Nejvážnější zkouškou příměří se stal incident z 6. ledna 2026. V oblasti Chong Bok, v tzv. Smaragdovém trojúhelníku na hranici Thajska, Laosu a Kambodže, zasáhla minometná palba thajskou pozici a zranila jednoho vojáka. Thajská armáda označila incident za jasné porušení příměří a premiér Anutin Charnvirakul veřejně pohrozil odpovědí.
Kambodžská reakce byla opatrnější a postupně se měnila – od přiznání „operační chyby“ až po tvrzení, že šlo o výbuch hromady odpadu, při němž byli zraněni i dva kambodžští vojáci. Přestože vyšetřování zůstalo nejasné, obě strany tentokrát využily hraniční koordinační mechanismy a incident neeskaloval do dalšího kola bojů. Právě tato zdrženlivost byla možná nejdůležitějším signálem, že si obě vlády uvědomují cenu další eskalace.
Stav k 8. lednu: klid, který je třeba chránit
K 8. lednu příměří drží – byť křehce. Čína jej označuje za „postupně implementované“ a vyzývá obě strany k trvalému klidu zbraní. Hun Sen, bývalý kambodžský premiér a stále mimořádně vlivná politická figura, potvrdil závazek své země k mírovému řešení. Současně probíhají přípravy na obnovení činnosti společného hraničního výboru (Joint Boundary Commission), který by se měl zabývat právě demarkací hranic. Kambodža navrhla, aby se výbor sešel ještě tento měsíc v Siem Reap.
Humanitární situace se postupně stabilizuje. Část vysídlených obyvatel se vrací domů, školy a trhy se znovu otevírají. Ekonomické škody však zůstávají značné. Uzavřené hranice ochromily obchod, kambodžské továrny se potýkají s nedostatkem paliva a narušenými dodavatelskými řetězci a místní ekonomiky se budou zotavovat dlouhé měsíce.
Závěr: příměří není mír
Současný klid na hranici mezi Thajskem a Kambodžou není vítězstvím, ale oddechem. Příměří samo o sobě neřeší to, co konflikt vyvolává: nejasné hranice, politickou instrumentalizaci historie a nacionalismus, který z chrámů a map dělá zbraně. Dokud nebude minulost uzavřena dialogem a právně jasnou dohodou, zůstane riziko, že se znovu promění v násilí.
Tento konflikt je připomínkou, že dějiny nejsou jen učebnicový text. Jsou živé, proměnlivé a nebezpečné ve chvíli, kdy se stanou nástrojem moci. A právě proto je každý den příměří cenný – ne jako konec příběhu, ale jako šance, aby tentokrát nepokračoval další kapitolou krve.
