Článek
Rozešla jsem se s partnerem, přišla jsem o práci a čím dál více jsem nabývala dojmu, že jsem nejen ztracená, ale i zbytečná. Měla jsem pocit, že ať se snažím sebevíc, výsledek je jedna velká nula.
Nakonec jsem skončila v parku na lavičce a rozbrečela jsem se. Už jsem nemohla dál. Přestala jsem zvládat tu strojenost a „profesionální úsměv číslo pět“, na který jsem byla vždycky hrdá. Brečela jsem tam s kapesníkem u nosu a doufala, že si mě nikdo nevšimne. Kolem mě chodili lidé, běhaly děti, každý z nich měl svůj život a svůj cíl. Jen já jsem si připadala neschopná a v koncích.
Najednou se lavička prohnula a někdo si přisedl. Sklopila jsem hlavu a doufala, že nepromluví, že bude mlčet. Nepotřebovala jsem cizí rady, zbytečné otázky nebo litování. Nepotřebovala jsem nic, jen nebýt…
Žena tam jen tak seděla, nemluvila, mlčela a já mlčela s ní.
Když jsem se pomalu uklidnila a nadechla, otočila jsem se na ženu sedící vedle mě. Usmála se a řekla mi, že na podobné lavičce také kdysi seděla. A také nepotřebovala rady a slova lítosti, jen někoho, kdo by tu byl s ní. Jen chvíli, ale byl… Řekla mi, že to zvládnu, že to dám a že se s tím poperu tak, jako jsem to dělávala vždycky, jen jsem na to na chvíli zapomněla. Potom vstala a odešla.
Neptala se mě, jak se jmenuji, proč tam sedím a bulím, co se mi stalo, nečekala na poděkování, jen tam seděla, chvíli mluvila a nakonec zmizela v davu.
Moje starosti a problémy nezmizely. Zůstaly dál, ale já měla pocit, že už nejsem sama, že tu pro mě alespoň na chvíli někdo byl. A byl tu se mnou a kvůli mně.
Uvědomila jsem si, jak ve spěchu vlastního života na takové drobnosti zapomínáme. Zapomínáme vnímat život kolem, vše řešíme smajlíky, AI a na vše hledáme rychlé, nejlépe ideální řešení. Přitom někdy stačí tak strašně málo – k někomu si přisednout, spolknout tu lavinu rad a keců o soucitu. Někdy opravdu stačí podat kapesník a mlčet. Dát druhému pocit, že je pro vás důležitý a že tu není sám.
To není žádné kouzlo, to je jen lidskost a kousek toho člověčího, co v nás je. V každém z nás. A stačí jen chtít.
Baví vás odhalovat zapomenuté zajímavosti z historie i všedního života? Další exkluzivní texty – jako je třeba příběh o tajemném Ferdovi de Podskal, bleším králi – najdete na mém profilu na platformě Herohero, kde mě a mou tvorbu můžete podpořit pod mým jménem Lenka Čihařová.
