Článek
Jeden kupec cestoval na trh s měšcem plným zlaťáků. Někde po cestě ho však ztratil. Bylo to jmění, za které by pořídil celé stádo koní. Krátce poté šel stejnou cestou místní řemeslník. Když těžký měšec našel, vzal ho domů a čekal, zda se majitel ozve.
O pár dní později zaznělo veřejné oznámení: „Kdo vrátí ztracený měšec, dostane štědrou odměnu.“
Řemeslník neváhal. Peníze odevzdal do posledního haléře. Jenže když si kupec peníze převzal, v uzjeho očích se místo vděku objevila chamtivost. Chtěl víc. Chtěl se vyhnout vyplacení odměny.
„Chybí část peněz!“ vykřikl kupec. „V měšci bylo původně mnohem víc. Odměnu sis už zřejmě vzal sám, tak po mně nic nechtěj!“
Poctivý řemeslník zůstal v šoku. Nic si nevzal, ale jeho slovo proti kupcovu nestačilo. Spor nakonec skončil u soudu.
Šalamounský rozsudek
Soudce si oba vyslechl a pak položil kupci zásadní otázku: „Kolik peněz jste přesně ztratil?“
Kupec, doufaje v tučné odškodné, bez zaváhání uvedl vysokou částku a přísahal na svou čest.
Poté se soudce obrátil na řemeslníka: „Kolik zlaťáků bylo v měšci, který jsi našel?“
Ten klidně uvedl částku, kterou skutečně našel a také přísahal.
V síni nastalo ticho. Soudce se opřel v křesle a vynesl rozsudek:
„Je zřejmé, že tento měšec nemůže patřit kupci. Kupec totiž pod přísahou tvrdí, že ztratil mnohem větší obnos. Tento nalezený měšec tedy patří poctivému nálezci, dokud se o něj nepřihlásí jeho skutečný majitel.“
Kupec v tu chvíli přišel o všechno. Jeho vlastní lež ho připravila i o to, co mu původně patřilo.
Pointa
Kdo se snaží získat víc nepoctivostí, často nakonec ztratí i to, co už měl v rukou. Spravedlnost má své vlastní, někdy až ironické způsoby, jak vyrovnat účty. Poctivost není jen morální volba, je to ta nejbezpečnější cesta, jakou můžeme jít.
Věříte, že se nepoctivost vždy nakonec obrátí proti svému strůjci?
