Článek
Život stánkařů není ani romantická pohádka, ani selhání těch, kteří „to nedotáhli jinam“. Je to svět svobody a nezávislosti, ale také nekonečné dřiny, přejíždění a nejistoty. Svět trhů, jarmarků, masopustů a vůní, kde se kšeft dělá tváří v tvář a kde práce není jen obživou, ale způsobem bytí.
O stánkařích se často mluví buď s nostalgií, nebo s pohrdáním.
Realita je mnohem tvrdší a důstojnější. Existují lidé, kteří mají práci.
A pak existují lidé, kteří mají stánek.
Stánek není zaměstnání. Stánek je stav mysli. Je to rozhodnutí vstávat dřív než ostatní, balit věci, které se rozbalují jen na chvíli a mluvit s cizími lidmi tak, jako by byli na chvíli doma. Je to svět, který se skládá z přejezdů, povolení, poplatků, počasí a naděje, že dneska to půjde.
Život stánkařů není černobílý.
Je barevný, ale barvy jsou často oprýskané. Je v něm svoboda, o které se v kancelářích sní a dřina, o které se tam nemluví. Je to svět, který se nedá dělat napůl. Buď ho miluješ, nebo tě rozemele.
Stánkař je svobodný člověk. Nikdo mu neříká, kdy si má vzít dovolenou. Nikdo mu nestojí za zády s tabulkou výkonu. Nikdo ho nehlídá a nikdo ho ani nedrží.
Ta svoboda má konkrétní podobu:
pět hodin spánku, nekonečné skládání, tahání beden, počítání drobných a sledování oblohy, jako by byla osobní účetní. Prší? Smůla. Fouká? Smůla. Lidi nepřišli? Taky smůla. Stánkař ví, že svoboda není komfort. Je to prostor, ve kterém si všechno musíš obhájit sám.
Kouzelný svět, který voní po chlebu, kávě a mase
Trhy, jarmarky, masopusty. Místa, kde se svět na chvíli zpomalí. Kde se míchají vůně, hlasy, akcenty a generace. Kde se prodává víc než zboží, prodává se kontakt. Pohled do očí, krátký rozhovor, úsměv navíc.
Stánek je malé jeviště. Každý den znovu. A publikum je nevyzpytatelné. Někdo smlouvá pro radost, někdo proto, že musí. Někdo přijde jen mluvit. Někdo se vrací roky. A někdo si myslí, že stánkař je automat bez lidské paměti. Není. Pamatuje si víc, než by kdo čekal.
Ano, jsou mezi námi darebáci
Svět stánkařů není svět čistých lilií. Nikdy nebyl. Jsou tu podvodníci, lháři, lidé, co prodají šunt a zmizí. Jsou tu ti, co kazí pověst ostatním. Stejně jako v každém jiném oboru.
Rozdíl je v tom, že tady se blbě schovává. Stánek je veřejný. Obličej je pořád stejný. Když něco zkazíš, vrátí se ti to. Možná ne hned, ale vrátí. A většina těch, co zůstali dlouho, zůstali právě proto, že pochopili, že dlouhodobý kšeft se nedělá podvodem.
Ekonomika, která se neukládá na Kajmanech
Ano, existuje šedá zóna. Stejně jako všude. Ale stánkařské peníze neleží v daňových rájích. Točí se. Vracení do oběhu je rychlé a nevyhnutelné. Auto potřebuje servis. Dodávka nové brzdy. Účetní trpělivost. Materiál peníze. A život další investici.
Stánkař není boháč. Je to přeživší. Člověk, který umí vydělat i prohrát, ale málokdy jen sedět a čekat. A když většina z nás musela z ekonomických důvodů skončit, nebylo to proto, že by chyběla chuť. Chyběly podmínky.
Proč se stejně vracíme
I ti, co to vzdali, se občas vrací. Na jeden trh. Na jednu akci. Jen si znovu stoupnout za pult. Jen se nadechnout. Jen si připomenout, kým byli a možná pořád jsou.
Protože obchod není jen profese. Je to krevní skupina. Láska k lidem, k výměně, k okamžiku, kdy si někdo odnese něco, co mu udělá radost. A ty víš, že jsi byl součástí.
Svět hrdých, unavených a svých
Stánkaři nejsou oběti. Ani hrdinové. Jsou to lidé, kteří si vybrali cestu, která není rovná. Svět dřiny a odříkání, ale také svět nezávislosti a vlastního rytmu. Svět, který bolí, ale patří nám.
A možná proto je pořád kouzelný. Ne protože je lehký. Ale protože je pravdivý.
Až příště projdeš trhem, zkus se nedívat jen na ceny. Podívej se na ruce, na oči, na způsob, jakým ti někdo podává zboží. V tom gestu je celý jeden život. Zabalený. Připravený.
A možná si uvědomíš, že některé svobody nejsou vidět na první pohled. Jsou schované mezi bednami, drobnými v kapse a únavou, která se nedá odložit.
Sofia Peréz
Pozoruji svět tam, kde se žije mimo hlavní proud. Píšu o lidech, jejich práci, snech a realitě, která se nevejde do zkratek. O světech, které stojí na okraji – a přesto drží všechno pohromadě.
Zdroj:
Vlastní zkušenosti a roky strávené mezi stánkaři, trhy a jarmarky.
