Článek
Neustálé rýpání, hledání chyb a psychický nátlak jsou v mnoha obchodech na denním pořádku. Je načase si na rovinu říct, že práce je sice dost, ale naše lidská důstojnost a zdraví mají mnohem vyšší cenu.
Práce s lidmi za pokladnou velkého obchodního řetězce dokáže být nesmírně naplňující a fajn, ale realita v zákulisí českých korporátů jako Globus, Albert nebo Billa se často mění v semeniště psychických poruch, alkoholu a skrytých závislostí. Největším kamenem úrazu přitom nebývá samotná náročná směna, ale přímí nadřízení, kteří si z pozice své malé moci pletou management s psychickým terorem.
Mnozí z nich si do zaměstnání tahají vlastní rodinné frustrace a nespokojenost, kterou si pak chladnokrevně vybíjejí na řadových zaměstnancích. Vyhledávání sebemenších nedostatků a neustálé rýpání do lidí, kteří v práci sotva dýchají, se stává jejich hlavním denním programem a nástrojem, jak si dokázat vlastní důležitost.
Je potřeba si v první řadě uvědomit základní ekonomické pravidlo – v zaměstnání dostáváme výplatu za to, že odvádíme poctivou práci, nikoli za to, že budeme někomu dělat fackovacího panáka. Nikde v pracovní smlouvě není napsáno, že s podpisem odevzdáváte manažerovi svou lidskou důstojnost a právo na slušné zacházení.
Pracovat pod někým, kdo systematicky překračuje morální i profesní mantinely při každé sebemenší příležitosti, je ponižující, zbytečné a dlouhodobě to člověka psychicky likviduje. Lidé se v českém prostředí bohužel stále bojí ozvat, sklopí hlavu a raději tiše trpí, čímž tyto toxické „exoty“ v jejich chování jen dál utvrzují.
Dnešní trh práce přitom nabízí obrovské možnosti a volných míst je v podstatě neustále dostatek, takže skutečně je z čeho vybírat. Nikdo z nás není k jedné pokladně přikován řetězem a není žádná ostuda najít v sobě sílu, stěžovat si na personálním oddělení, nebo prostě prásknout dveřmi a odejít jinam.
Zdravé sebevědomí a odvaha postavit se šikaně na pracovišti jsou jediné zbraně, které na tyto zakomplexované jedince reálně platí. Pokud si totiž necháme líbit úplně všechno, dáváme tím svému okolí najevo, že naše vlastní hranice neexistují, a z moderní práce se pak stává jen dobrovolné novodobé nevolnictví.
Zdroje:
- Psychologie pracoviště a mobbing: Studie Výzkumného ústavu bezpečnosti práce (VÚBP) o výskytu psychického nátlaku v sektoru služeb.
- Právní ochrana zaměstnance: Metodická příručka Státního úřadu inspekce práce (SUIP) o řešení šikany a bossingu ze strany nadřízených.
