Článek
Starý černobílý snímek!
Tři muži v oblecích, s úsměvy, které jako by věděly všechno o životě - Alain Delon, Jean-Paul Belmondo a Lino Ventura, tři dravci francouzského plátna.
To ještě Francie dýchala rytmem skutečných mužů, kteří udávali směr nejen filmům, ale i celé epoše. Žádné digitální efekty, jen surová charisma, cigarety v koutku úst a příběhy, které voněly jako čerstvý baguette.
V adventním čase, kdy se svět zpomaluje pod tíhou čekání, se mi to vrací jako nostalgická ozvěna. Svíčky na věnci blikají slabě, venku sníh tiše padá, a já si říkám: kde jsou dnes takoví titáni?
Francie, která kdysi tančila v rytmu jejich kroků – od temných nuarů po lehké komedie – teď jako by ztratila krok. Možná je to tím, že jsme všichni unavení z rychlosti, z obrazovek, které nám kradou duši. Advent nás zve k zamyšlení: co jsme ztratili v honbě za novým? Ti tři na fotce by se asi usmáli – „C'est la vie,“ řekl by Belmondo a nalil sklenku calvadosu.Ale v tom tichu před Vánoci je útěcha. Možná se vrátí, ta stará síla, v malých gestech, v přátelství, v příbězích, které si vyprávíme u stromečku. Díky těm mužům za vzpomínku, že Francie – a my všichni – jsme kdysi byli v pořádku. A možná ještě budeme.
