Válka o minulost: Proč spor mezi Thajskem a Kambodžou stále zabíjí

Autorská poznámka:
Tento článek vychází z veřejně dostupných informací, analytických odhadů a mediálních zpráv dostupných k prosinci 2025. Cílem textu není stranická obhajoba žádné ze zúčastněných zemí, ale snaha zasadit současný konflikt do historického a politického kontextu a poukázat na jeho širší dopady.

Historický kontext konfliktu mezi Thajskem a Kambodžou

Konflikt mezi Thajskem a Kambodžou má kořeny v koloniální éře a týká se především hraničního sporu kolem starobylého khmerského chrámu Preah Vihear (v thajštině známý jako Prasat Phra Wihan). Tento chrám, postavený v 11. století za khmerské říše, leží na strmém útesu v pohoří Dângrêk, které tvoří přirozenou hranici mezi oběma zeměmi. Spor se týká nejen samotného chrámu, ale i přilehlého území o rozloze asi 4,6 km², které je považováno za strategické a kulturně významné.

Historicky se hranice mezi Thajskem (tehdy Siamskou říší) a Kambodžou (jako francouzskou kolonií) kreslily na základě francouzsko-siamské smlouvy z roku 1907, kterou Francie (jako koloniální mocnost nad Kambodžou) vynutila Siamu. Tato smlouva stanovila hranici podle vodního dělení (watershed line), ale mapy byly nejednoznačné a koloniální kartografové často upřednostňovali francouzské zájmy. Po získání nezávislosti Kambodže v roce 1953 se spor vyostřil. V roce 1959 Kambodža podala žalobu k Mezinárodnímu soudnímu dvoru (ICJ) v Haagu, který v roce 1962 rozhodl, že chrám patří Kambodži, protože Thajsko dříve přijalo francouzské mapy bez protestu. Thajsko toto rozhodnutí přijalo, ale zdůrazňovalo, že se netýká okolního území, což zůstalo sporné.

Konflikt se znovu rozhořel v letech 2008–2011, když UNESCO v roce 2008 zařadilo Preah Vihear na seznam světového dědictví na žádost Kambodže, což Thajsko považovalo za provokaci. To vedlo k vojenským střetům, při nichž zemřelo desítky vojáků a civilistů na obou stranách. Thajsko argumentovalo nacionalisticky – chrám je součástí thajského kulturního dědictví a území bylo „okupováno“ Kambodžou. Kambodža naopak viděla v thajských nárocích pokus o revizionismus. V roce 2011 ICJ nařídil demilitarizaci oblasti a v roce 2013 potvrdil rozhodnutí z roku 1962, což vedlo k dočasnému uklidnění. Spor však zůstal nevyřešený kvůli rozdílným interpretacím map a absence komplexní hraniční dohody.

V širším kontextu je tento konflikt ovlivněn koloniálním dědictvím: Francouzské mapy vytvořily umělé hranice, které ignorovaly etnické, kulturní a historické vazby. Oba státy používají spor k posílení nacionalismu – v Thajsku sloužil k mobilizaci voličů během politických krizí (např. v letech 2008–2011 pod vlivem žlutých košil), v Kambodži k upevnění moci režimu Hun Sena (a nyní jeho syna Hun Maneta). Ekonomicky je oblast chudá na zdroje, ale má turistický potenciál díky UNESCO statusu.

Detaily aktuálního konfliktu v roce 2025

V roce 2025 se konflikt obnovil po letech relativního klidu, což naznačuje, že staré rány nebyly uzavřeny. Podle dostupných zpráv se boje znovu rozhořely v červenci 2025, kdy Thajsko obvinilo Kambodžu z porušení hranic a nasazení protipěchotních min, což vedlo k ozbrojeným střetům. Příměří bylo zprostředkováno Malajsií a tehdejším americkým prezidentem Donaldem Trumpem v červenci 2025, s prodloužením v říjnu. Nicméně v prosinci 2025 došlo k eskalaci: čerstvé střety vypukly 8. prosince, s intenzivními boji kolem provincií jako Battambang, Banteay Meanchey a Oddar Meanchey na kambodžské straně a Sa Kaeo, Surin na thajské.

Detaily z 22. prosince 2025 zahrnují:

Smysl konfliktu spočívá v boji o územní suverenitu, kulturní dědictví a nacionalistickou prestiž. Pro Thajsko je to otázka „ztracených území“ z koloniální doby, pro Kambodžu potvrzení historického nároku na khmerské památky. V pozadí hrají roli vnitřní politika: v Thajsku nacionalistické skupiny, v Kambodži autoritářský režim používající spor k odvrácení pozornosti od domácích problémů jako korupce nebo chudoba.

Náhled a perspektivy

Z kambodžského pohledu je Thajsko agresorem, který ignoruje ICJ rozhodnutí a používá sílu k revizi hranic. Thajsko vidí Kambodžu jako provokátora, který klade miny a porušuje dohody. Mezinárodně je konflikt vnímán jako relikt kolonialismu, kde slabé instituce ASEANu selhávají v prevenci recidiv. Čína se angažuje jako mediátor (např. vyslanec Deng Xijun v Phnom Penh), což ukazuje na její rostoucí vliv v jihovýchodní Asii, zatímco USA volají po deeskalaci a implementaci mírových dohod. ASEAN (pod malajským předsednictvím) se snaží o dialog, ale je kritizován za neefektivitu.

Vyústění konfliktu, budoucnost a řešení:

Aktuální vyústění: Po eskalaci v prosinci 2025 probíhají mírové rozhovory. ASEAN se sešel v Kuala Lumpur 22. prosince, kde vyzval k okamžitému příměří a návratu k dialogu. Bilaterální setkání ministrů obrany je naplánováno na 24. prosince v rámci Společného hraničního výboru. Thajsko trvá na odstranění min Kambodžou, Kambodža na stažení thajských sil. Příměří z července bylo porušeno, ale existují snahy o obnovení (např. říjnová dohoda). Čína a USA podporují deeskalaci, s ASEANovými pozorovateli a satelitními daty USA pro ověření.

Budoucnost:

Vyhlídky jsou pesimistické – konflikty se opakují kvůli strukturálním problémům jako koloniální mapy a absence komplexní demarkační dohody. Možné scénáře zahrnují další eskalaci, pokud selžou rozhovory, nebo dočasný klid přes mezinárodní tlak. Kambodža zvažuje novou žalobu u ICJ, což by mohlo vést k dlouhodobému řešení, ale Thajsko preferuje bilaterální jednání. Dlouhodobě by mohla pomoci ekonomická spolupráce, jako společný turistický management chrámu.

Řešení:

Nejúčinnější by byla demilitarizace oblasti, společná hraniční komise pod dohledem ASEANu nebo OSN, a dohoda o sdíleném kulturním dědictví (např. společný turistický rozvoj). Mezinárodní mediace (Čína, USA) by mohla pomoci, ale vyžaduje vůli obou stran. Dlouhodobě by pomohla vzdělávání o společné historii k potlačení nacionalismu.

Úvaha o zbytečnosti konfliktu:celý tento konflikt je naprostou hloupostí – bojuje se o malý kousek území (méně než 5 km²) a několik starobylých památek, které by měly být symbolem sdíleného kulturního dědictví, ne důvodem k vraždění. Umírají lidé (desítky civilistů a vojáků v každé vlně), rodiny jsou vysídleny, vesnice zničeny, a to vše kvůli nacionalistickému egu a politickým manipulacím. Není to o přežití národa, ale o prestiži: Thajsko a Kambodža jsou sousedé s podobnou kulturou, buddhismem a historií, ale raději investují do zbraní místo do spolupráce. Turismus z chrámu by mohl přinést miliony dolarů oběma stranám, pokud by ho sdílely, místo toho se peníze vynakládají na válku a rekonstrukci.

Konflikt mezi Thajskem a Kambodžou ukazuje, jak hluboké stopy může zanechat koloniální dědictví a jak snadno se historické křivdy stávají nástrojem moderní politiky. Spor o chrám Preah Vihear a jeho okolí dávno přerostl otázku právní suverenity a proměnil se v symbol nacionalistické prestiže, který obě vlády opakovaně využívají k posílení vnitropolitické pozice. Přitom cena, kterou za tento symbol platí obyčejní lidé, je nepřiměřeně vysoká – lidské životy, masové vysídlování, ekonomická stagnace pohraničních oblastí a další destabilizace regionu.

Z dlouhodobé perspektivy je zřejmé, že vojenské řešení nepřináší vítěze. Sporné území je malé, jeho strategický význam omezený, zatímco kulturní a turistický potenciál by mohl být zdrojem spolupráce, nikoli konfliktu. Trvalé řešení proto nemůže spočívat v síle, ale v právu, dialogu a ochotě sdílet odpovědnost za společné dědictví. Demilitarizace, jasná hraniční dohoda a společná správa památek by nejen snížily riziko další eskalace, ale také vyslaly silný signál, že minulost nemusí být osudem.

Konflikt o Preah Vihear tak zůstává varováním: pokud se historie používá jako zbraň, opakuje se – pokud se z ní poučíme, může se stát základem smíru.

Poznámka: Článek vychází z veřejně dostupných informací, analytických odhadů a mediálních zpráv dostupných k prosinci 2025.