Článek
V kanceláři bylo odpoledne nezvykle ticho. Tedy až na jeden roh, kde to začínalo nebezpečně jiskřit.
„Říkám ti, že modrá je jasná volba. Je to čisté, korporátní, profesionální,“ trval na svém Tomáš a skoro probodával monitor prstem.
„A já ti říkám, že zelená je jediná cesta,“ oponoval Marek. „Jsou to ekologická data, Tomáši. Chápeš? Zelená: rovná se příroda.“
Co začalo jako běžná debata o vizualizaci, se během deseti minut zvrhlo v zákopovou válku. Logické argumenty vystřídalo ego.
„Ty mě vůbec neposloucháš,“ vypálil Tomáš podrážděně.
„A ty zase odmítáš vidět cokoliv jiného než svůj vlastní názor,“ kontroval Marek.
Výsledek? Prezentace zůstala rozpracovaná, graf svítil neutrální šedí a vzduch v místnosti by se dal krájet. Domů odcházeli oba s pocitem křivdy. Tomáš měl Marka za potížistu, Marek Tomáše za tvrdohlavého dinosaura.
Ranní kofeinové prozření
Druhý den ráno. Kancelářská kuchyňka. Strategické místo u kávovaru, kde se buď války vyhrávají, nebo definitivně prohrávají.
Tomáš sledoval, jak teče káva. Marek lovil čistý hrnek. Nastalo to trapné ticho, které zná každý, kdo se někdy s kolegou „nepohodl“.
„Ahoj,“ zkusil to Tomáš opatrně.
„Ahoj,“ hlesl Marek.
Tomáš upil horké kafe, podíval se na Marka a položil otázku za milion:
„Hele… víš ty vlastně, proč jsme po sobě včera tak vystartovali?“
Marek se na vteřinu zamyslel a pak jen pokrčil rameny: „Upřímně? Vůbec netuším.“
Stačil jeden pohled a oba vybuchli smíchy. Ta absurdita situace, dva dospělí chlapi, co se spolu nebaví kvůli barvě v Excelu, je praštila do očí.
O deset minut později už seděli u jednoho stolu.
„Co kdybychom to udělali modrozelené? Takový ten tyrkysový gradient,“ navrhl Tomáš.
„Beru všechno, hlavně už kvůli tomu nezačínejme třetí světovou,“ zasmál se Marek.
Prezentace byla hotová za čtvrt hodiny.
Často nebojujeme o barvu grafu, o font v e-mailu nebo o termín schůzky. Bojujeme o to, aby nás někdo slyšel. Někdy stačí se prostě vyspat, dát si kafe a přiznat si, že ta modrá (nebo zelená) za ty nervy prostě nestojí.
A teď ruku na srdce: O jakou naprostou banálnost jste se v práci naposledy pohádali vy? Byl to font, teplota v kanceláři, nebo špatně umytá lžička v kuchyňce? Přiznejte se v komentářích, ať v tom nejsme s Markem sami.
