Článek
Evropa v plamenech a jeden zapomenutý kout války
Když se mluví o druhé světové válce, většina lidí si vybaví Německo, Osvětim nebo fronty. Mnohem méně se ale ví o tom, co se dělo na území bývalé Jugoslávie.
Po roce 1941 vznikl tzv. Nezávislý stát Chorvatsko, satelit nacistického Německa. Režim vedený ustašovci rozpoutal brutální genocidu, zaměřenou především proti Srbům, Židům a Romům. Vznikla síť koncentračních táborů, kde umíraly i tisíce dětí.
A právě tady začíná příběh ženy, která se rozhodla, že nebude jen přihlížet.
Rozhodnutí, které změnilo tisíce osudů
Diana Budisavljević nebyla voják ani politička. Byla to obyčejná žena z Innsbrucku, která se provdala do Záhřebu.
Na podzim roku 1941 se dozvěděla o dětech v táborech. O hladu, zimě, nemocech. A o tom, že nikdo nepomáhá.
Její reakce byla jednoduchá a přitom neuvěřitelně odvážná:
„Musíme něco udělat.“
Rozjela vlastní záchrannou akci. Organizovala pomoc, sháněla jídlo, léky, oblečení. A postupně začala dělat něco ještě odvážnějšího, dostávat děti z táborů ven.
Operace, která neměla existovat
Její činnost dnes známe jako „Akce Diana Budisavljević“.
Ve spolupráci s dobrovolníky, lékaři, Červeným křížem i jednotlivci dokázala:
- organizovat transporty dětí z táborů
- umisťovat je do rodin
- vést detailní evidenci, aby bylo možné děti po válce vrátit
Během několika let se jí podařilo zachránit přibližně 10 000 dětí.
Pro představu: to je číslo, které ji řadí mezi největší humanitární záchranné akce v okupované Evropě.
Seznam, který zmizel
Jedním z nejdůležitějších momentů její práce byla kartotéka dětí: seznamy, díky kterým bylo možné dohledat jejich původ.
Obsahovala údaje o zhruba 12 000 dětech.
Po válce ale došlo k něčemu, co dodnes vyvolává otázky.
Seznam byl převzat státními úřady a jeho další osud není jasný.
A právě tady se příběh láme.
Proč o ní svět mlčel
Logicky bychom čekali, že takový čin bude oslavován. Nestalo se.
Po válce byla Diana Budisavljević téměř zapomenuta.
Desítky let se o ní nemluvilo, nebo byla její role zlehčována.
Důvody?
- nebyla součástí nového politického systému
- její práce neodpovídala ideologickému obrazu hrdiny
- příběh byl „nepohodlný“
Její deník byl objeven a publikován až po roce 2000.
Hrdinství bez potlesku
Na rozdíl od známějších jmen nedostala za života velké uznání.
Nepsaly se o ní knihy, netočily filmy.
A přesto její čin zůstává.
Zachráněné děti.
Rodiny, které mohly existovat.
Životy, které neskončily za plotem z ostnatého drátu.
Co ten příběh říká o nás
Tenhle příběh není jen o minulosti.
Je o tom:
- jak snadno se může dobro ztratit v hluku ideologií
- jak selektivní je paměť společnosti
- jak rozhoduje, kdo bude „hrdina“ a kdo zapomenutý
A možná i o tom, že největší činy často dělají lidé, kteří o slávu vůbec nestojí.
Možná nepříjemná otázka na závěr
Kolik podobných příběhů ještě neznáme?
A kolik jich znát nechceme?
Zdroje:
- Diana Budisavljević – osobní deníky a archivní záznamy (publikované po roce 2000)
- United States Holocaust Memorial Museum – materiály k situaci v bývalé Jugoslávii za druhé světové války
- Yad Vashem – databáze a historické kontexty holokaustu
- Encyclopaedia Britannica – hesla „Ustaša“, „Independent State of Croatia“, „Holocaust in Yugoslavia“
- Holocaust in Yugoslavia – historické studie a odborné publikace
- Independent State of Croatia – dobové dokumenty a výzkumy
- Croatian State Archives – archivní materiály k válečnému období
- The Diary of Diana B. – filmové zpracování na základě dochovaných dokumentů
Děkuji všem, kteří si už aktivovali předplatné a pozvali mě na pomyslné kafe. Vaše podpora mi dává svobodu tvořit dál, psát bez cenzury a odkrývat témata, o kterých se ostatní bojí mluvit. Přidejte se k ostatním předplatitelům a odemkněte si texty, které jinde nenajdete. Vážím si každého z vás!
