Článek
Představte si ticho. Ne ono známé městské ticho po tiché noci, ani obyčejný klid venkova. Tohle je ticho věčného kamene. Vítejte v Petře, fascinujícím městě, které nevzniklo tradiční stavbou, ale monumentálním vytesáním do samotného srdce jordánských skal.
Do Petry se nevstupuje snadno, což byl od počátku záměr jejích tvůrců. Cesta vede skrze úzkou, temnou soutěsku zvanou Siq. Nad hlavou se vám tyčí masivní, křivolaké skalní stěny a každý krok po prašné stezce mezi balvany jen umocňuje pocit, že kráčíte vstříc velkému tajemství. A pak se prostor před vámi náhle otevře a zjeví se zázrak.
Z absolutního nicota se před vašima očima vynoří Pokladnice (Al-Chazneh). Dokonalá, tichá, neuvěřitelná. Je vytesaná s takovou precizností přímo do růžového pískovce, až máte pocit, že tam v drsné poušti vlastně ani nemůže existovat.
„Tento moment bere dech každému cestovateli. Když po více než kilometru chůze v šeru a chladu těsné soutěsky Siq spatříte první záblesk Pokladnice, pochopíte genialitu tehdejších stavitelů. Inženýři z řad Nabatejců záměrně využili psychologický efekt šoku a úžasu. Fasáda vysoká téměř 40 metrů byla vytesána odshora dolů bez použití lešení – řemeslníci prostě stáli na skalních římsách, které pod sebou postupně odsekávali. Přestože se budově říká Pokladnice, protože beduínské legendy mluvily o ukrytém zlatu faraonů v obří kamenné urně na vrcholu, ve skutečnosti šlo pravděpodobně o velkolepé mauzoleum nabatejského krále Arety IV.“
Tento skalní klenot byl domovem Nabatejců, hrdých obchodníků pouště. Byli to lidé, kteří dokázali nejen přežít, ale nevídaně prosperovat tam, kde by jiní okamžitě zahynuli. Petra ležela na strategické křižovatce tehdejšího světa.
Procházely tudy nekonečné karavany naložené vzácným kadidlem, exotickým kořením a jemným asijským hedvábím. Město spojovalo Arábii, Egypt a Římskou říši, bohatství proudilo skrze jeho brány a skalní metropole rostla do nevídané krásy.
Největší tajemství Petry však nespočívá v umění otesávat kámen, ale v naprostém ovládnutí vody. Nabatejci vybudovali na svou dobu neuvěřitelně promyšlený systém kanálů, cisteren, přehrad a podzemních rezervoárů.
Dokázali zachytit každou kapku z občasných přívalových dešťů a bezpečně ji uchovat. Město uprostřed vyprahlé pouště tak mělo celoroční přísun pitné vody, fungující fontány, a dokonce i umělá oázová jezírka.
„Když do Petry později přišli Římané, nestačili se divit. Nabatejské divadlo pro více než 4 000 diváků sice upravili podle svého vkusu, ale vodní systém nechat museli – byl dokonalejší než jejich vlastní. Všimněte si mělkých rýh ve skalách lemujících cesty. To jsou tisíce let staré žlaby, ve kterých byly původně uloženy hliněné trubky. Nabatejci dokázali spočítat přesný sklon terénu tak, aby voda tekla samospádem čistá a filtrovaná z pramenů vzdálených mnoho kilometrů. Petra tak nebyla jen suchým hřbitovem vytesaným do skal, ale moderním, zeleným a životem kypícím velkoměstem.“
S rozmahem Římské říše se však svět začal měnit. Noví vládci přesunuli hlavní obchodní trasy na sever a na moře. Význam Petry začal pomalu, ale neúprosně slábnout. Lidé město postupně opouštěli, až v něm nezůstal nikdo.
Nastala staletí absolutního ticha. Nekonečná poušť začala pohlcovat to, co po slavné civilizaci zbylo. Divoký pouštní vítr pomalu zahlazoval stopy a Petra se na dlouhou dobu úplně vytratila z paměti západního světa. Věděli o ní jen místní beduíni, kteří její polohu žárlivě střežili před jakýmikoliv cizinci.
Vše se změnilo až v roce 1812. Mladý švýcarský cestovatel Johann Ludwig Burckhardt se doslechl o bájném městě ukrytém ve skalách. Aby se k němu dostal, vymyslel geniální lest: převlékl se za arabského poutníka, přijal jméno šejk Ibráhím a tvrdil, že chce uctít památku proroka Árona, jehož hrobka se v oblasti nacházela.
Místní průvodce ho do soutěsky zavedl a Burckhardt tak pro moderní svět znovuobjevil civilizaci, kterou všichni považovali za dávno ztracenou.
Petra přežila staletí zapomnění, ničivá zemětřesení i drsné pouštní klima. Zůstala stát. Tichá, hrdá a vytesaná do kamene. Možná, že její největší síla dnes nespočívá v její monumentální velikosti, ale právě v tom hlubokém tichu, které ji obklopuje. Je to město, které na čas zmizelo z lidských dějin, ale nikdy neodešlo ze světa. Dokazuje nám totiž, že některé věci nemusí být živé, aby dokázaly přežít věčnost.
Zdroje:
Encyclopaedia Britannica: Petra (britannica.com)
Historie a význam města.
World History Encyclopedia: Petra (worldhistory.org)
Detailní přehled Nabatejců a jejich civilizace.
Wikipedia: Petra (en.wikipedia.org)
Souhrnný přehled.
Jane Taylor: Petra and the Lost Kingdom of the Nabataeans
Jedna z nejlepších knih o Petře.
Christian Auge - Petra: Lost City of Stone
Historie a archeologie místa.
Děkuji všem, kteří si už aktivovali předplatné a pozvali mě na pomyslné kafe. Vaše podpora mi dává svobodu tvořit dál. Přidejte se k ostatním předplatitelům a odemkněte si texty, které jinde nenajdete. Vážím si každého z vás a děkuji za vaši přízeň!
