Setkání s ukrajinskou bojovnicí Runou

Akci uspořádala dobrovolnice Laura Przybylaková spolu s bývalým vojákem AČR a dobrovolníkem vystupujícím pod přezdívkou Mac. Moderoval ji Bob Kartous a na pódiu se objevil i Otakar Foltýn.

Ten přítomným připomněl historickou zkušenost s Ruskem a na pódiu rozvinul zkrvavenou vlajku Československa. Tu podle vyprávění smočil v krvi padlých obránců skaut Petr „Kim“ Maišaidr u budovy Československého rozhlasu během invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968.

Během večera se hosté a hostky podělili s publikem o své zkušenosti z fronty a doporučili lidem – jak v Armádě České republiky, tak mezi civilisty – aby se na válku začali připravovat už teď, dokud jim Ukrajina svým bojem kupuje čas.

Společně dodali: „Kéž byste nic z toho nikdy nepotřebovali. Ale učte se to, dokud je čas – než bude pozdě.“

V první řadě je třeba využívat bohaté a draze zaplacené zkušenosti ukrajinských ozbrojených sil. Sledovat novinky, ideálně každý týden, protože válka se vyvíjí velmi rychle – díky internetu je ale možné tyto poznatky sdílet stejně rychle. Hosté a hostky doporučili také osvojit si základy medicíny, zejména první pomoci, a naučit se rychle běhat.

Jelikož jednotka, ve které Runa slouží, se specializuje na drony, řeč se stočila i k nim. Zajímavý byl popis rozdílu mezi piloty, kteří trénují na polygonu, a těmi, kteří létají na frontě. Na polygonu totiž nelze nasimulovat tak reálnou stresovou situaci ani „namodelovat Rusa“ – stává se proto, že dobrý pilot z polygonu není dobrým pilotem na frontě. Nezvládá řešit tolik situací najednou, navíc pod stresem a strachem o život.

Diskuze se dostala i k ruské jednotce Rubikon. Runa uznala, že se od ní mají co učit i ukrajinští vojáci – Rusové v Rubikonu se prý každý den učí nové taktiky boje, například jak nastražit a schovat vyčkávací drony.

Michajl doplnil, že jde skutečně o velmi silnou a materiálně skvěle vybavenou jednotku, ale apeloval, abychom ji nepřeceňovali – ani nepodceňovali. Dodal, že se od Rusů učí a podle nich mění vlastní chování i přesuny. Obě strany se od sebe navzájem učí a rychle mění své plány a jednání, jsou tedy velmi flexibilní.

Debata se dotkla i citlivého tématu mužů, kteří před válkou uprchli do zahraničí. Runa věří, že nikdo se nenarodil pro válku. Strach je podle ní normální – bojí se všichni. Ale někdo to dělat musí. Zároveň může pomáhat i ten, kdo je v zahraničí – třeba jen tím, že bude připomínat, co se v Ukrajině děje. Podle ní je stereotyp, že by měli bojovat všichni muži; potřeba jsou i v zázemí, při opravách, výstavbě či stěhování, a to jak nyní, tak po válce. Ať už je Ukrajinec kdekoli ve světě, měl by na svou zemi myslet a pomáhat jí, jak jen může.

Runa i Michajl vidí svou současnost i budoucnost v armádě, a to i po válce. Zničená města a vesnice bude ale muset někdo znovu vybudovat – a mohou to být právě ti, kteří teď žijí v zahraničí. Nikoho neodsuzují ani nikomu nic nevyčítají.

Strach je velké téma i mezi ruskými vojáky – podle vyprávění hostů a hostek se prý nejvíce bojí vlastních velitelů, což slyšeli při odposleších. Bojí se ustupovat víc než postupovat vpřed, protože cesta vpřed může znamenat zajetí, a tedy život, zatímco cesta zpět je jistá smrt.

Mac upozornil, že kdo chce pomoci, měl by nejprve promyslet, čím. Není například dobrý nápad vozit do Ukrajiny hotové 3D tisky – ty si tam dokážou vytisknout sami. Užitečnější je dovážet filament, tedy materiál do 3D tiskáren. Co je tedy nejvíc potřeba a proč? Runa jmenovala tři typy materiální pomoci: auta, generátory a drony.

Auta a drony jsou prakticky spotřební materiál, bez generátorů zase nemůže fungovat žádná jednotka, respektive její základna. V Česku se této pomoci věnuje řada organizací a kolektivů, které stačí podpořit finančně. Náš kolektiv aktuálně vybírá prostředky v páté sbírce na nákup komponentů pro stavbu FPV dronů. Naše heslo – „Dokud není na obzoru mír, musí na něm létat ukrajinské drony“ – platí stále.

Celoročně lze spolupracovat například s organizací Auta pro Ukrajinu, která spojuje české dárce s ukrajinskými dobrovolníky a státní správou. Pokud tedy máte vozidlo, které už nepotřebujete, ozvěte se jim na autaproua.cz.

Závěr diskuze byl silný. Po spontánní minutě ticha za padlé Mac se třesoucím hlasem poděkoval přítomným příbuzným padlých českých dobrovolníků. Nakonec předal mikrofon i matce svého padlého kamaráda Taylora – její vzkaz se nedá slovy zopakovat, byl to skutečně silný moment.

Na úplný závěr večera proběhla dražba artefaktů, které přivezli přítomní hosté a hostky. Její výtěžek půjde na pořízení dalšího vybavení pro Runinu jednotku.