Článek
Ahoj, jmenuji se Yulia a můj volací znak je Vidsutnia, což v ukrajinštině znamená „nepřítomná“. V roce 2024 jsem vstoupila do Ozbrojených sil Ukrajiny, kde sloužím jako členka osádky útočných bezpilotních prostředků (UAV). V roli operátorky FPV dronů zajišťuji jejich přípravu a vypouštění na pokrovském úseku fronty.
Také můj civilní život byl naplněn odporem. Organizovala jsem feministické, environmentální a anarchistické akce a pořádala vzdělávací setkání. Vařila jsem jídlo pro lidi bez domova a působila jako dobrovolnice v dětských domovech a útulcích pro zvířata. Punková scéna byla mým prvním bojištěm — právě tam jsem se naučila hájit svobodu a právo být slyšena. Tyto hodnoty jsou dodnes pevnou součástí mé identity.
Rozhodla jsem se vstoupit do armády ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že už nemohu zůstat stranou. Celý můj život byl o snaze měnit věci: pokud chce člověk změnit společnost, musí začít u sebe. Chceš bojovat proti diskriminaci? Jednej. Chceš zastavit ruský imperialismus? Vzdorujte! Vzdorujte! Vzdorujte!
Moje cesta do Ozbrojených sil nebyla jednoduchá. Jednotky, do nichž jsem se hlásila, mě nepřijaly — jednoduše proto, že jsem žena. Výběrovým řízením jsem prošla za stejných podmínek jako ostatní a nikdy jsem nežádala o žádné zvláštní zacházení, přesto to nezmírnilo předsudky. Nakonec jsem se však ocitla přesně tam, kde mám být. Moje jednotka mě podporuje a není zde prostor pro diskriminaci — pouze pro vzájemný respekt.
Po více než dvou letech plnohodnotné invaze konečně cítím smysl v tom, co dělám. Věřím, že mé kroky mohou přispět ke skutečné změně.“
Tento text je překladem článku „Meet another of our new fighters, Yulia“, publikovaného dne 27. listopadu 2024 na blogu Solidarity Collectives. Přeloženo a zveřejněno se souhlasem. Originální znění je dostupné na: https://www.solidaritycollectives.org/en/new-fighter-yulia-en/
