Článek
Dceři bude brzy deset let a synovi je sedm. Upřímně jsem sama nevěřila, že se nám podaří udržet Ježíška tak dlouho. Ale dcera miluje svět nadpřirozena a Zoubková víla či Velikonoční zajíček jsou stále naši kamarádi, co nosí dárky.
Ve snaze udržet toto kouzlo ještě další rok, dělám opravdu maximum pro to, abych neprozradila, kdo dává pod polštář penízky za vypadlé zoubky. Velikonoční nadílka mě stojí vstávání v 5 ráno, abych vše stihla, než se děti nalepí k oknu.
A Ježíšek? To je výzva nad výzvy!
Pochybnosti už přišly
Minulý rok už začal pochybovat tatínek. Začal opakovat, že je dcera dost stará a že se jí ve škole budou smát. Přišel proto se skvělým nápadem - řekneme jí pravdu.
„Jasně, prosadíme se s ní ke stolu, uděláme jí kafe nebo rovnou nalijeme víno, když už je tak velká, a řekneme jí celou pravdu o kouzelných bytostech,“ rozkřičela jsem se s dramatičností sobě vlastní.
Ale opravdu mě to naštvalo. Dělám každý rok snad i nemožné, abych kouzlo udržela a on ho chtěl zničit jen tak.
Dcera sice ten rok přišla ze školy, že spolužačka říkala, že Ježíšek neexistuje, ale sama hned uvedla, že jí nevěří. Bylo zřejmé, že ona potřebuje ještě Ježíška ve svém životě mít, a tak s námi ještě jedny Vánoce zůstal. A já věřím, že tomu bude i letos.
Ale moje okolí už je z toho na nervy. Sestra si ťuká na čelo, že už jsou děti velké na to, abych je v tom podporovala. Systematicky se mi pak někteří členové rodiny snaží narušit mou snahu o udržení kouzla Vánoc, když se mě před dětmi ptají, co si přeji k Vánocům nebo co mají koupit dětem.
Upřímně - nechápu to. Proč je takový problém, aby větší děti věřily na Ježíška? Odpověď nacházím v mnoha diskuzích na toto téma - lžu prý dětem.
I ty jedna lhářko
Kdo jste totiž nezaznamenal nový fenomén, tak je teď moderní dětem nelhat. Takže se dětem rovnou říká, že Ježíšek neexistuje nebo že žádná Zoubková víla fakt není. Je to prý v zájmu dítěte, které neztratí důvěru v rodiče.
Je pravda že je na toto téma moc hezký vtip.
„Až vás někdy rodiče přistihnou při lži, podívejte se jim přímo do očí a řekněte: čáp, Ježíšek, čert.“
Já ale odmítám, že bych dětem lhala.
Otáčím otázku, ale lhát nebudu
Když minulý rok přišla dcera před Vánoci s dotazem, zda Ježíšek existuje. Byla jsem vybavena radami psychologů a otázku otočila.
„A co si myslíš ty?“
„No já vím, že existuje.“
„Tak proč se ptáš?“
Teď mi prosím najděte tu strašnou lež, která ničí důvěru mého dítěte v mou osobu. Až jednou řekne, že si myslí, že opravdu neexistuje, řeknu jí pravdu. A stejně jako generacím přede mnou jí to vysvětlím. A souhlasí i odborníci.
Kdy je čas říct pravdu?
„Pokud už dojde k prozrazení, že dárky tak úplně nenosí Ježíšek, můžeme nejprve hrát hru o tom, že by to všechno nestíhal a že mu prostě pomáháme,“ říká psycholožka Jitka Jeklová.
Poté může následovat varianta, že nejenže pomáháme, ale občas i sami dáme něco pro radost. Tady už jste ale u starších dětí na tenkém ledě.
Jakmile ale dítě všechno rozporuje, už nechte báchorek. V tu chvíli je potřeba si s dítětem sednout a vysvětlit mu, že jste ho nechtěli klamat. Že jste jen chtěli, aby si užilo kouzelné dětství jako vy.
Můžete přidat vaše vzpomínky a ukázat dítěti, že to byl pro vás krásný čas, který jste mu chtěli dopřát.
„Hlavní je vztah mezi rodičem a dítětem. Atmosféra, která je kolem Vánoc, vytváří, že to děti vnímají stejně jako jejich rodiče,“ říká Zdeňka Šíp Staňková, autorka blogu Děti jsou taky lidi.
A jak se tedy vypořádat se sílícím názorem, že se jedná o lhaní dětem a že by děti měly od začátku znát pravdu?
„Ježíšek patří do světa fantazie a pohádek, takže to já za otázku lži a pravdy nepovažuji,“ říká k tématu psycholožka Renata Gregorová.
