Článek
Co je Capgrasův syndrom?
Představte si, že se jednoho dne podíváte na svého partnera, rodiče nebo nejlepšího přítele a máte naprostou jistotu, že to není on. Vypadá stejně, mluví stejně, ale něco nesedí. Jste přesvědčeni, že je to podvodník – někdo, kdo jen předstírá, že je váš blízký. Přesně tak vnímá svět člověk s Capgrasovým syndromem, vzácnou poruchou, která způsobuje iluzi „dvojníků“.
Capgrasův syndrom je druhem bludného přesvědčení, při kterém pacient věří, že někdo z jeho blízkých byl nahrazen identickou kopií. Někdy se tento blud rozšiřuje i na zvířata nebo dokonce na předměty. I když dříve panoval názor, že postihuje převážně ženy, dnes víme, že se vyskytuje u obou pohlaví. Syndrom se objevuje nejen u psychiatrických onemocnění, jako je schizofrenie, ale i u neurologických poruch, například u Alzheimerovy choroby, Parkinsonovy nemoci nebo po mozkové mrtvici.
Proč k němu dochází?
Vědci se domnívají, že příčinou je narušení mozkových center, která zpracovávají rozpoznávání tváří a propojují je s emocemi. Zatímco běžný člověk cítí při pohledu na známou tvář emoční odezvu, pacient s Capgrasovým syndromem tuto reakci postrádá. Výsledkem je pocit, že osoba, na kterou se dívá, je někdo jiný, i když rozumově ví, že by to měl být jeho blízký.
Historie objevu syndromu
Historie tohoto syndromu sahá do roku 1923, kdy francouzský psychiatr Joseph Capgras popsal případ ženy, která věřila, že její manžel i další blízcí lidé byli nahrazeni dvojníky. Tento fenomén nazvala „iluzí dvojníků“. Dlouhou dobu se předpokládalo, že se jedná čistě o psychiatrickou poruchu, podobně jako bludy u schizofrenie. Později však lékaři zjistili, že se syndrom může objevit i u lidí s organickým poškozením mozku.
Případ Marie a Sáry
Příkladem tohoto syndromu je případ 40leté Marie, která věřila, že její devítiletou dceru Sáru nahradila podvodnice. Byla přesvědčena, že skutečnou Sáru unesli sociální pracovníci a umístili ji do dětského domova. Tato víra byla tak silná, že odmítala dceru vyzvedávat ze školy a obviňovala pedagogy z podvodu. Navzdory ujišťování zdravotníků a příbuzných svůj názor nezměnila. Dokonce popisovala situace, kdy viděla svou dceru v autě s neznámou osobou, která před ní ujela. Léčba bohužel nepřinesla zlepšení a Marie nadále odmítala uznat dívku žijící v jejím domě jako svou dceru. Z obavy, že se o Sáru nebude schopna postarat, byla dívka svěřena do péče sociálních služeb. Sára na to reagovala slovy: „Mám svou matku ráda, až na to, když mi nevěří, že jsem to já…“
Může být syndrom nebezpečný?
I když je Capgrasův syndrom vzácný, může být velmi nebezpečný. Pacienti někdy reagují na své domnělé „podvodníky“ agresivně, což může vést až k násilí. Proto je důležité, aby byl syndrom co nejrychleji rozpoznán a pacienti dostali potřebnou léčbu. Diagnóza je založena především na klinickém posouzení, protože žádný laboratorní test nebo sken mozku nedokáže jednoznačně potvrdit, že se jedná právě o tento syndrom.
Jak se Capgrasův syndrom léčí?
Léčba je složitá, protože pacienti často odmítají přijmout, že jejich přesvědčení je mylné. Nejčastěji se využívají antipsychotické léky a psychoterapie. Důležitou roli hraje také přístup rodiny a pečovatelů. Doporučuje se, aby se nesnažili pacienta přesvědčovat, že se mýlí, ale spíše projevovali pochopení a snažili se s ním komunikovat způsobem, který minimalizuje jeho úzkost a agresi.
Capgrasův syndrom je fascinující a zároveň děsivý stav, který ukazuje, jak křehké je naše vnímání reality. Přestože věda postupně odhaluje jeho příčiny, stále zbývá mnoho nezodpovězených otázek. Pro pacienty a jejich blízké však zůstává nejdůležitější pochopení, podpora a vhodná léčba, která jim může pomoci žít co nejkvalitnější život navzdory této bizarní poruše.
