Článek
Známky na vysvědčení není třeba hrotit a nějaká ta dvojka nic neznamená. To jsou časté věty mého okolí, se kterými bych moc ráda souhlasila, kdybychom nebydleli v Praze a kdyby dcera nechtěla zkoušet osmileté gymnázium.
Ano, legislativa se změnila a známky už nejsou povinným kritériem u přijímacího řízení, ale ukazuje se, že pro školy jsou stále stejně důležité.
Jak uvádí server Seznam zprávy, tak mnoho škol dává i nadále body za vysvědčení.
Například gymnázium v Chotěboři dle zmíněného serveru dokonce dává za vysvědčení více bodů než za samotné testy, protože věří hodnocení základních škol. A to je právě ten kámen úrazu.
Těžší škola, lepší škola
Při výběru základní školy jsme řešili, co pro nás škola znamená. Chceme normální rodinnou školu, kde bude kladen důraz na pohodu? Nebo chceme, aby se děti naučily jazyk a dáme je na jazykovou školu hned vedle této rodinné?
Bylo mnoho argumentů pro a proti, nakonec však zvítězila jazyková škola. Sice by bylo hezké, kdyby dcera měla samé jedničky, aniž bychom se museli nějak výrazně snažit, ale nebude to ideální start do dalšího studia. Největším argumentem pro tuto školu bylo to, že na lehčí školu může přejít kdykoliv.
Z náročnější školy jsem byla nadšená. Ano, stojí mě to hodně času a dcera se opravdu musí připravovat a učit více, než kamarádky z vedlejší školy, ale rozumí látce více a jazyky jsou na úplně jiné úrovni.
Jenže nyní je již ve čtvrté třídě a narazili jsme na „problém“, který jsme v úvahu nevzali. Vysvědčení a osmiletý gympl.
Známky z naší školy jsou jiné
Když se na čtvrtletním hodnocení objevily známky 1-2, věděla jsem, že musíme máknout, aby z toho nakonec byla 1 na konci. Toto vysvědčení už se bude počítat do přijímaček na osmileté gymnázium a je tedy důležité. V lednu jsme se dozvěděli, že úsilí dcery (a upřímně i naše) bylo odměněno jedničkami. Jenže jeden předmět nám unikl a vzhledem k delší nemoci dcery neměla učitelka jinou možnost, než jí dát známku 2.
Dlouhodobá nemoc naštěstí byla důvodem k prodloužení klasifikace a dcera tak mohla na přezkoušení. Dcera si prošla čtyřmi opravdu náročnými dny, kdy jsme od rána do večera opakovali německá slovíčka a gramatiku. Když šla následně na přezkoušení s plyšákem v ruce a klepala se, nadávala jsem sama sobě, že jsem s tímto souhlasila.
Nabídla jsem proto dceři, že se můžeme na přezkoušení domluvit, že necháme dvojku, hlavně ať je v klidu. Jenže dcera si je vědoma, že aby se na gymnázium dostala, protože se bude počítat každý bod, a boj nevzdala. Nakonec se jednalo o boj úspěšný a na vysvědčení tak byly samé jedničky, ale ve mně to zanechalo hořkou pachuť.
Čekají nás totiž ještě dvě další vysvědčení, která se započítávají do bodování, a každé vysvědčení bude na náročné jazykové škole opravdu boj. Oproti tomu kamarádky z vedlejší školy ty jedničky mají v podstatě bez práce.
Jedna dvojka je v Praze rozdíl mezi přijetím a nepřijetím
„Proč jí to děláš?“ přišly okamžitě dotazy z mého okolí.
Proč? Možná proto, že jak uvádí například server Echo24, tak se Praze na osmileté gymnázium nedostalo v minulém roce cca 68 % žáků.
Jejich bodový úspěch v testech musí být leckdy o polovinu vyšší než bodový úspěch dětí v jiných krajích. To už je samo o sobě velkou výzvou.
Kamarádky dcera gymnázium zkoušela a dopadla u přijímacích zkoušek velmi dobře. Splnila kritéria pro přijetí na základě bodů z testů a mohla se dostat na vybranou školu. Jenže se jí poté započítala jedna dvojka na vysvědčení, přišla o setinky bodu a hned byla daleko pod čarou.
Pokud tedy má mít dcera nějakou šanci, tak musí mít dobrou startovní pozici. A paradoxně jsme jí tuto pozici velmi ztížili, když jsme ji dali na lepší školu.
Zdroje: Seznam zprávy, Echo24
