Článek
Jízda městskou hromadnou dopravou je součástí každodenního života mnoha lidí, ať už jde o cestu do školy, práce nebo za zábavou.
V přeplněných tramvajích, autobusech či metru se může zdát složité určit, kdo by měl uvolnit místo k sezení.
Starší lidé obvykle hůře udržují rovnováhu, zejména v přeplněném či rychle jedoucím vozidle, a také mohou mít fyzické obtíže spojené s věkem. Proto mají senioři samozřejmou přednost.
Stejně tak se v MHD pouští těhotné ženy nebo osoby se zdravotním postižením či jen s dočasným znevýhodněním (například se sádrou). Další skupinou jsou rodiče s malými dětmi. Zde jsem narážela na etiketu já - může sedět moje malé dítě nebo se má zvednout a balancovat?
Uvolňuje místo rodič nebo dítě?
Děti staršího školního věku, které jsou již dostatečně fyzicky zdatné a samostatné, by měly v MHD zvažovat, zda uvolnit místo starším lidem, těhotným ženám nebo osobám se zdravotními obtížemi. Děti staršího školního věku, které jsou již dostatečně fyzicky zdatné a samostatné, by měly v MHD zvažovat, zda uvolnit místo starším lidem, těhotným ženám nebo osobám se zdravotními obtížemi.
Pro dospívající je tato situace příležitostí, jak se učit respektu a zodpovědnosti vůči druhým. Zvedat by se samozřejmě měli.
Rodiče s menšími dětmi jsou ve specifické situaci. Pokud cestují s malým dítětem, zejména s kočárkem, je obvykle lepší, když se snaží zůstat na sedadle, aby mohli lépe dohlédnout na své dítě a zajistit jeho bezpečnost. Rodič, který sedí s malým dítětem na klíně nebo vedle sebe, má situaci více pod kontrolou než stojící rodič, který by musel v tlačenici zároveň dohlížet na pohyb dopravního prostředku a dítě.
Někdy je třeba zvednout se bez ohledu na věk dítěte. Nebo naopak sedět
V některých případech je na místě, aby rodič i dítě zvážili, zda by neměli místo uvolnit. Když se například v dopravním prostředku objeví člověk s viditelným postižením, starší cestující, který evidentně potřebuje podporu, nebo třeba těhotná žena, je správné, aby rodič a dítě místo uvolnili.
Ačkoliv je to takto napsané logické, v praxi se to velmi špatně vyhodnocuje. Opravdu se má zvedat matka s dvouletým dítětem, aby pustila seniora? Kdo je v tu chvíli v horší pozici - matka s nestabilním dítětem, která se pak musí nejen držet, ale jistit i své dítě? Nebo starší člověk?
Také jsou situace, kdy jste sice o několik dekád mladší než senior, který do vás právě mlátí holí, abyste ho pustili, ale necítíte se úplně nejlépe. Ženy během menstruace trpí velkými bolestmi a některé jsou i malátné. Nikdy nevíte, co daný člověk právě prožívá a i psychická bolest může člověka naprosto zničit a nemá sílu.
Pamatuji si situaci, kdy se do mě pustila seniorka, abych svého šestiletého syna zvedla, aby si mohla sednout. Moje snaha vysvětlit jí, že právě jedeme z nemocnice, kam ho odvezla záchranka, že má sešitou hlavu a lehký otřes mozku, se nesetkala s úspěchem. Nejsmutnější na všem bylo, že kolem syna sedělo mnoho jiných mladých adeptů, ale do nich se ze strachu stařenka nepustila. Matka s malým dítětem je ale lehký cíl.
Co se tímto básník snaží říci? Je úplně jedno, zda jste muž, žena, dítě, senior… Nikdo do vás nevidí a neví, jak vám zrovna je. Hierarchie v MHD by tedy dle mého názoru neměla být posuzována černobíle. Měla by se v zásadě dodržovat, ale zároveň by zde měl být prostor pro toleranci.
Zdroje: autorský článek
