Hlavní obsah

Majitel slíbil bezbariérový apartmán bez schodů. U dveří chtěl Adama vynést i s vozíkem

Foto: gemini.com

Adam zaplatil za víkend až poté, co mu majitel potvrdil, že do apartmánu vjede bez pomoci. Když u zadních dveří narazil na dva schody, nabídl se majitel, že ho přenese. U soudu tvrdil, že tím svůj slib splnil.

Článek

Adam měl klíče od apartmánu na klíně, když mu od vchodu zavolala sestra.

„Tudy ne,“ řekla. „Počkej, zeptám se ho.“

Než stačil odpovědět, vyšel majitel z domu. Sešel po šesti venkovních schodech a ukázal na zelená vrata vedle popelnic.

„Vy to vezmete dvorem. Vozíme tudy i sudy.“

Rozevřel obě křídla vrat. Přes dvůr vedl rovný pruh betonu, široký tak akorát, aby jím se sestrou projeli vedle sebe. Za dodávkou u zdi viděl kus otevřených zadních dveří, ale spodek vchodu mu zakrývala karoserie.

Sestra si nasadila batoh a vykročila za ním. Na tenhle víkend si poprvé od narození dvojčat vzala v práci volný pátek. Ještě v autě se smála, že do neděle nechce rozhodovat ani o tom, co bude k večeři.

O čtyři měsíce později měl Adam stejný svazek klíčů před sebou na fotografii. Ležel na venkovním parapetu, kam ho při odjezdu položil. Soudkyně Lucie snímek odsunula stranou.

„Vrácení klíčů nerozporujete ani jeden. Pan Vávra žádá vrátit čtyři tisíce osm set korun za pobyt. Vy říkáte, že jste mu pokoj připravil a že se do něj mohl dostat. Je to tak?“

Majitel Šimek přikývl. „Dvě noci. V pátek večer už vám to nikdo nevezme. A sestra pána se byla uvnitř podívat. Měla tam batoh.“

„Na minutu,“ řekl Adam. „Šla zjistit, jestli ty dveře opravdu vedou k nám.“

„Dobře. Co jste si domluvili před zaplacením?“ zeptala se Lucie.

Adam si ve výtisku rezervace našel svůj dotaz. Nepoužil v něm slovo bezbariérový. Jednou už pod ním dostal pokoj se sprchou bez vaničky, ale v patře bez výtahu. Tentokrát napsal, že potřebuje vjet zvenku až do apartmánu samostatně, bez jediného schodu, a že jinak pobyt nechce rezervovat. Šimkova odpověď byla hned pod tím: Ano, zadním vchodem přes dvůr to jde. Můžete zaplatit.

„To jsem psal já,“ řekl Šimek. „Přes dvůr se tam vážně jezdí. Tudy jsme do toho pokoje dostali i ledničku.“

Lucie před ně položila první fotku dvora. Adam ji pořídil od vrat, ještě než odjeli. Šimek prstem objel zadní nárazník dodávky.

„Takhle kolem ní. Místa tam bylo dost.“

„Tudy jsem taky jel,“ řekl Adam.

Druhý snímek zabíral otevřené dveře a dva široké schody z tmavého kamene. V prahu byl gumový klín, kterým Šimek zajistil dveře proti větru.

„Je to ten zadní vchod z vašeho e-mailu?“ zeptala se Lucie.

„Ano. Ale ta fotka je braná zdola. Ony nejsou vysoké.“

„Co jste panu Vávrovi u těch schodů nabídl?“

Adam si vybavil, jak ochotně mu tehdy Šimek podržel dveře. Když Adam zabrzdil pod schody, zavolal na kolegu, který vykládal dodávku. Oba si vyhrnuli rukávy. Jeden už stál za vozíkem a druhý se shýbal k rámu, když jim Adam řekl, ať na něj nesahají. Sestra si mezitím sundala batoh. Držela ho za horní ucho a dívala se střídavě na něj a na otevřené dveře.

„Nabídl jsem, že ho vyneseme i s vozíkem,“ řekl teď Šimek. „Nenechal bych ho tam přece stát.“

„A kdybych chtěl večer zase ven?“ zeptal se Adam.

„Tak mi zavoláte.“

„A kdybyste mi to nezvedl, jak bych se dostal ven sám?“

Šimek otevřel ústa, ale nic neřekl. Adam slyšel, jak se v síni po chvíli znovu rozběhly prsty po klávesnici.

„Byla tam ještě nějaká cesta, kterou mohl projet sám?“ zeptala se Lucie. „Nebo jste měl na místě rampu?“

Šimek zavrtěl hlavou. „Já myslel, že když mu pomůžeme dovnitř, bude to v pořádku.“

Adam ještě z parkoviště napsal, že kvůli schodům pobyt ruší a žádá peníze zpátky. Šimek mu odpověděl, že pokoj zůstává do neděle k dispozici. Peníze nevrátil. I v závěrečném návrhu se držel toho, že pokoj byl volný a uklizený a že nikoho nevyhodil.

Lucie mu uložila vrátit Adamovi celých 4 800 Kč. Apartmán byl připravený, řekla, ale Šimek před zaplacením výslovně potvrdil samostatný vjezd bez schodů. Fotografie i jeho vlastní výpověď ukázaly, že ho nezajistil. Nabídka přenesení sjednaný vjezd nenahradila. Adam pobyt hned zrušil a nevyužil ani jednu noc.

Večer poslal sestře odkaz na apartmán v Třeboni. Připsal: „Máš ještě někdy volný pátek?“ Hned mu zavolala.

„Mám. Ale proč zrovna tenhle?“

„Na fotkách je vidět celý vchod. Je přímo z ulice.“

„A ta ulice je výpadovka,“ řekla. „Já bych se jednou chtěla vyspat i po šesté.“

Adam si přiblížil mapu. Měla pravdu, okna vedla rovnou k hlavní silnici. Zavřel nabídku a zeptal se, který víkend si má v kalendáři podržet. Než našla rozpis směn, sestra mu poslala jiný odkaz, na domek kousek od náměstí. Otevřeli si oba fotku z ulice. Vedle vchodu byla malá lavička ve stínu. Sestra začala zkoumat, jestli to okno nad ní patří k ložnici, zatímco Adam si přibližoval práh.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz