Článek
Myslela jsem, že úcta ke starším lidem je něco, co máme v sobě hluboce zakořeněné. Ale co jsem viděla minulý týden v našem malém obchodě na rohu, mi úplně vyrazilo dech.
Je to takový ten malý krámek, kam chodíte, když potřebujete jen rychle něco koupit a nechce se vám do velkého supermarketu. Znáte to – pečivo, mléko, možná noviny. Málokdy tam bývá fronta delší než tři lidi. Právě proto tam moje maminka, které je 83 let, chodí nakupovat. Říká, že v těch velkých obchodech se ztrácí, nemůže najít, co potřebuje, a navíc ji děsí ty obrovské pokladny, kde musí všechno rychle skládat do tašky, zatímco za ní netrpělivě přešlapuje dalších deset lidí.
Toho dne jsem se stavila u maminky na oběd. Měla uvařenou svoji vyhlášenou bramboračku, na kterou jsem chodila už jako malá. „Musím ještě skočit pro chleba,“ řekla, když jsme dojedly. „Zrovna mi došel.“ „Půjdu s tebou,“ nabídla jsem se. Už delší dobu mi připadalo, že maminka hůř chodí, ale pokaždé, když jsem se o tom zmínila, odbyla mě s tím, že je jen unavená. Typická maminka – celý život se starala o druhé a nechtěla být nikomu na obtíž.
Došly jsme do obchodu. Byl tam jen jeden zákazník, který zrovna platil. Maminka vzala chleba a postavila se k pokladně. Mladá pokladní, mohlo jí být kolem pětadvaceti, se na ni ani nepodívala. Jen namarkovala chleba a řekla: „Pětačtyřicet korun.“ Maminka sáhla do peněženky a začala hledat drobné. Její prsty, pokroucené artrózou, se trochu třásly, jak se snažila vybrat správné mince. Viděla jsem, jak se pokladní začíná ošívat. Za maminkou se mezitím postavil muž v obleku, typ, co spěchá i v neděli odpoledne.
„Bude to trvat dlouho?“ zeptala se pokladní, a to už v jejím hlase byla jasně slyšet netrpělivost. Maminka vzhlédla, překvapená tím tónem. „Už to budu mít,“ řekla tiše a její prsty začaly pracovat ještě rychleji, což paradoxně znamenalo, že jí mince padaly zpátky do peněženky. „Proboha, to si děláte legraci,“ vzdychla pokladní nahlas a obrátila oči v sloup. Muž za maminkou hlasitě zafuněl a začal demonstrativně ťukat na hodinky.
„Nějaký problém?“ zeptala jsem se a postavila se vedle maminky. „Tady paní by mohla platit trochu rychleji, ne? Některý lidi fakt spěchají,“ odpověděla pokladní s pohledem upřeným kamsi za nás. „Však už to mám,“ řekla maminka a konečně podala peníze. „Příště si to připravte předem, ať nezdržujete,“ dodala pokladní, když jí vracela drobné. „Nebo plaťte kartou jako normální lidi.“
Cítila jsem, jak ve mně narůstá vztek. „Vy jste normálně takhle nezdvořilá ke všem zákazníkům, nebo jen k těm starším?“ zeptala jsem se a vzala maminku za ruku. Pokladní zrudla. „Já jen, že…“ „Že co? Že moje maminka, která celý život pracovala jako učitelka a vychovala dvě děti, nemá právo si v klidu nakoupit? Že by měla zmizet, aby nepřekážela mladším a rychlejším?“
V obchodě bylo najednou ticho. I ten spěchající muž sklopil zrak a díval se do země. „Máte babičku?“ zeptala jsem se pokladní. Neodpověděla, jen pokrčila rameny. „Doufám, že až bude v maminčině věku, bude k ní někdo laskavější, než jste byla vy dnes k té mojí.“ Vyšly jsme ven. Maminka byla celá zaražená. „Neměla jsi jí to říkat, Jano,“ řekla tiše. „Ona má určitě taky těžký den.“ To je celá moje maminka. I když se k ní někdo chová špatně, hledá pro něj omluvu.
Cestou domů jsem přemýšlela, kdy jsme se jako společnost stali tak netrpěliví. Kdy jsme začali měřit hodnotu člověka podle toho, jak rychle umí zaplatit u pokladny? Pamatuji si, jak mě maminka učila, že ke starším lidem musíme být zdvořilí, protože oni už toho v životě tolik zažili a zaslouží si náš respekt. Že máme být trpěliví, protože jednou budeme staří my sami.
Ten den jsem se rozhodla, že budu maminku na nákupy doprovázet častěji. Ne proto, že by to nezvládla sama, ale proto, že bych jí ráda ušetřila další podobné zážitky. A možná i proto, abych připomněla těm ostatním, že rychlost není všechno. Protože až jednou budeme všichni staří a naše prsty už nebudou tak obratné, taky budeme potřebovat, aby s námi měl někdo trpělivost. A ta mladá pokladní to jednou pochopí. Jen doufám, že se to naučí dřív, než sama zestárne.
