Článek
Děti už máme dospělé, manželé většinou někde v garáži nebo u televize, a tak jsme si řekly, že si zasloužíme pěkný večer jen samy pro sebe. Vybraly jsme si restauraci, která měla na internetu slušné hodnocení a podle fotek i útulné prostředí.
U dveří nás nikdo nevítal, obsluha nás zaregistrovala až po několika minutách. Číšník, mladý kluk s výrazem, že by radši byl kdekoli jinde, nás beze slova posadil ke stolu u záchodů, i když restaurace zela prázdnotou. Když jsme ho požádaly o jiný stůl, protočil oči a bez jediného slova odešel pro jídelní lístky. Už tehdy jsme měly chuť se zvednout a odejít, ale řekly jsme si, že to nebudeme hrotit.
Objednaly jsme si každá něco jiného, já například kuřecí steak se zeleninou. Těšila jsem se, protože jsem celý den nejedla. Ale jakmile číšník přišel s jídlem, celá nálada spadla na bod mrazu. Doslova hodil talíř přede mě a hlasitě si odfrkl. Jako kdybychom ho svou existencí obtěžovaly.
Podívala jsem se na jídlo maso bylo jako podrážka, zelenina rozvařená a přes talíř se táhl mastný film. Najednou jsem neměla chuť vůbec na nic. Žaludek se mi zvedl jen z pohledu na ten podivný výtvor, který se s trochou fantazie dal považovat za oběd. Kamarádka si všimla, že se tvářím špatně, ale ani ona neměla odvahu pustit se do své porce. Jedna měla spálené lasagne, druhá dostala polévku vlažnou jako voda ve vaně.
Když jsme číšníkovi slušně řekly, že nám jídlo nechutná a že bychom si raději daly jen kávu, odsekl, že jsme si to objednaly samy. Prý jsme si měly dát pizzu, tu mají vždycky čerstvou. Jenže to nám nikdo neřekl. A rozhodně není normální, aby obsluha komentovala volbu hosta s takovou neúctou.
Zaplatily jsme bez jediného dalšího slova. Nechaly jsme tam víc peněz, než by si ta zkušenost zasloužila, a odešly s pocitem, že jsme někomu zkazily směnu jen tím, že jsme si dovolily přijít.
Doma jsem si udělala čaj a sedla si k obyčejné topince. Byla stokrát lepší než „gurmánský zážitek“, za který jsme zaplatily.
Nechci být přehnaně kritická, ale ten večer mi připomněl, jak obrovský rozdíl může udělat obyčejná slušnost. Nečekám zázraky. Jen úsměv, snahu, trochu lidského přístupu. A ten, bohužel, z menu zmizel jako první.
