Článek
A tehdy mi došlo, že babička vlastně po celou dobu věděla, co dělá. Jednoho úterního odpoledne, když malá konečně usnula, jsem seděla u kuchyňského stolu s hrnkem čaje a kalkulačkou. Sčítala jsem účtenky z posledního měsíce a nemohla uvěřit, kolik peněz proteklo našimi prsty na věcech, které vlastně ani nepotřebujeme. Tři balení sušenek, protože byly ve slevě. Další šampon, i když doma máme ještě dva načaté. A ta hromada konzerv, které jsme koupili „do zásoby“ a teď stojí nedotčené ve spíži.
Věděla jsem, že musím vymyslet systém, jak utratit méně, ale zároveň mít v lednici všechno potřebné. Nechtěla jsem být jako sousedka Květa, která kvůli úsporám kupuje jen těstoviny a levné paštiky. Chtěla jsem svou rodinu živit dobře, jen za méně peněz.
A tehdy jsem objevila trik, který změnil způsob, jak nakupujeme. Vlastně to není nic složitého nebo převratného, ale pro nás to znamenalo úsporu skoro dvou tisíc měsíčně. A když jsem to řekla kamarádkám na kávě, podívaly se na mě, jako bych objevila tajemství věčného života.
Ten trik spočívá v jednoduché věci – musíte se zbavit nákupního košíku. Zní to směšně, já vím. Ale funguje to na základě jednoho prostého faktu – když držíte nákup v rukou místo v košíku, fyzicky cítíte jeho váhu. A s každou další věcí, kterou přidáte, ta tíha narůstá. Váš mozek i tělo vám dávají jasně najevo, co váš košík nikdy neudělá – že toho berete příliš mnoho.
Poprvé jsem to vyzkoušela v našem místním supermarketu. Vzala jsem si jen tašku přes rameno a přísahala si, že košík nevezmu. Měla jsem pevný seznam toho, co potřebujeme, a slíbila jsem si, že neuhnu. První problém nastal u regálu s jogurty. Byly ve slevě, a já automaticky sáhla po čtyřech kelímcích. Ale když jsem je držela v ruce spolu s mlékem a chlebem, najednou mi to přišlo jako hodně. Vrátila jsem dva zpátky a hned se mi ulevilo.
Prošla jsem celý obchod a brala jen to, co jsme opravdu potřebovali. Žádné impulzivní nákupy, žádné „tohle by se mohlo hodit“. Když jsem přišla k pokladně, moje taška byla plná, ruce mě trochu bolely, ale účet byl o třetinu nižší než obvykle.
„To jste dneska nějaká skromná,“ poznamenala paní pokladní, která mě zná, protože nás vídá každý týden. „Zapomněla jste vzít košík?“
„Ne,“ usmála jsem se. „Jen jsem zjistila, že ho vlastně nepotřebuju.“
Podívala se na mě trochu zmateně, ale já odcházela s pocitem vítězství. Doma jsem manželovi ukázala účtenku a vysvětlila mu svůj nový systém. Smál se mi, že přeháním, ale když jsem mu ukázala rozdíl v útratě, přestal se posmívat a začal poslouchat.
Od té doby nakupujeme tímto způsobem. Samozřejmě ne vždy to jde – když potřebujeme nakoupit na velkou rodinnou oslavu nebo udělat měsíční zásoby, košík si vezmeme. Ale na běžné nákupy používáme jen naše ruce a ramena. A není to jen o úspoře peněz. Zjistila jsem, že kupujeme zdravěji, protože impulzivní nákupy bývají často ty nejméně zdravé – sladkosti, brambůrky, alkohol.
Moje kamarádka Petra to zkusila a říkala, že za první týden ušetřila osm set korun. A přitom nekoupila o nic méně jídla – jen nekupovala zbytečnosti. Její manžel, který pracuje v marketingu, jí vysvětlil, že obchodní řetězce přesně vědí, co dělají, když nám cpou ty obří vozíky a košíky. Náš mozek totiž nerad vidí prázdný košík, a tak ho podvědomě plníme. Je to jako když dostanete velký talíř – automaticky si na něj dáte víc jídla než na malý.
Tento trik možná není pro každého. Někdo ho může považovat za zbytečné omezování nebo dokonce za trochu trapný. Ale pro naši rodinu to byla změna, která nám pomohla překonat těžké období bez pocitu, že se musíme nějak dramaticky uskromnit.
A vždy, když v obchodě vidím někoho s pár věcmi v náručí, jak prochází mezi regály bez košíku, v duchu se usměju. Třeba také objevil, že největší úspora nezačíná slevovými letáky, ale prázdnýma rukama a jasnou hlavou.
