Hlavní obsah
Příběhy

Dovolená v Řecku: Partnerka se rozhodla vyjednávat o každou korunu. Místní nás míjeli obloukem

Foto: Freepik

Letenky do Řecka jsme koupili ve slevě a už tehdy jsem měl radost, že tahle dovolená nebude tak drahá, jak jsem se obával.

Článek

Partnerka však byla ještě větší optimistka. Řekla mi, že když si všechno pořádně pohlídáme a nebudeme rozhazovat, vejdeme se „s prstem v nose“. Jak se ale ukázalo, její pojetí šetření šlo mnohem dál, než jsem čekal.

Ceny jako startovní pozice

Hned první den, když jsme si chtěli dát gyros, mi bylo jasné, že tohle nebude úplně pohodový pobyt. Partnerka se na obsluhu usmála a sebevědomě pronesla: „Ale za pět euro? To je trochu moc, ne? Nemůžeme se domluvit třeba na čtyřech?“ Obsluha se zatvářila překvapeně, možná trochu pobaveně, ale kývla. Řekl jsem si proč ne, vždyť trocha smlouvání k jižním zemím patří. Jenže to byl teprve začátek.

Smlouvání jako životní styl

Každý další den se nesl v duchu taktické bitvy. Ať už šlo o suvenýry, vodu z pláže nebo taxík do města, všechno muselo projít vyjednávacím kolečkem. Všiml jsem si, že někteří prodejci se k nám po pár dnech začali chovat jinak. Ti, se kterými jsme už smlouvali, najednou neměli čas. Jiní nás rovnou přehlíželi. Místo pozdravu jen kývnutí hlavou a odvrácený pohled. V tu chvíli mi došlo, že nejsme „ti vtipní turisté“, ale spíš „ti otravní, co všechno chtějí za půlku“.

Napětí mezi řádky

Pokusil jsem se s partnerkou promluvit. Řekl jsem jí, že chápu snahu šetřit, ale že některé ceny jsou prostě dané a že i tihle lidé musí z něčeho žít. Jen pokrčila rameny. Prý to není nic osobního, prostě zkouší, co se dá. A když někdo nechce slevit, tak přece nemusí. Jenže mě to začalo mrzet. Nejen kvůli trapným chvilkám, kdy jsem stál vedle a předstíral, že tam vlastně nejsem, ale hlavně proto, že jsem chtěl, aby tahle dovolená byla pohodová pro nás i pro lidi kolem.

Když už vás nikdo nezve dovnitř

Pár dní před odletem jsme procházeli malou uličkou s tavernami. Před jednou stál starší pán, který lákal kolemjdoucí na oběd. Nám se ale jen podíval do očí a ustoupil stranou. Ten pohled mi utkvěl v paměti víc než jakýkoli výhled na moře. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak málo stačí, aby se z dovolené stal pocit trapnosti. Ne kvůli jazykové bariéře nebo jiné kultuře, ale kvůli pár ušetřeným eurům, které nám možná za to ani nestály.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz