Článek
Když mi bylo třicet a pořád jsem byla sama, rozhodla jsem se vyzkoušet seznamku. Nechtěla jsem už poslouchat své rodiče, kteří mi pořád předhazovali, že už bych měla mít partnera a rodinu. Netušila jsem, že tenhle vzdor skončí tím nejbizarnějším zážitkem mého života.
Na seznamce jsem si vybrala profil sympatického muže. Padesátník, úspěšný podnikatel, vdovec. Fotku neměl, ale psal kultivovaně a působil seriózně. Domluvili jsme si schůzku v kavárně. Vzala jsem s sebou kamarádku Janu, pro jistotu.
Když se otevřely dveře kavárny, málem jsem omdlela. Dovnitř vešel můj vlastní otec! Nejdřív jsem si myslela, že je to náhoda, že jde jen náhodou kolem. Ale ne - mířil přímo k našemu stolu. On byl ten „vdovec“, se kterým jsem si psala!
Moment, kdy jsme se poznali, byl jako ze špatné komedie. Já zrudla, on zbledl, Jana se začala smát tak hystericky, že na nás zírala celá kavárna. Tati? Bylo jediné, co jsem dokázala říct. Zlatíčko, řekl on.
Ukázalo se, že si založil profil na seznamce po tom, co se s mámou před půl rokem rozvedli - což mi „zapomněli“ říct. Předstíral, že je vdovec, protože se styděl přiznat pravdu. A já? Já si vybrala zrovna jeho profil ze všech možných!
Nejhorší bylo, když se Jana s tátou začali bavit. Prý že když už je tady, tak proč nedat řeč. Za hodinu si vyměnili telefonní čísla. Za měsíc šli na skutečné rande. A dnes? Jsou dva roky svoji a čekají dítě. Moje kamarádka se stala mojí macechou!
Máma se nejdřív zlobila, ale pak se tomu začala smát. Prý je to karma - chtěla jsem je naštvat seznamováním přes internet, a místo toho jsem tátovi našla novou ženu. A já? Já už na seznamky nechodím. Radši si najdu partnera postaru - v hospodě.
Jako varování pro všechny, kdo si myslí, že internetové seznamování je anonymní. Není! Nikdy nevíte, kdo se skrývá za tím druhým profilem. Může to být váš soused, kolega… nebo vlastní otec.
A co jsem se z toho naučila? Že život má smysl pro humor. Že někdy najdete lásku, i když ji nehledáte - jen ne pro sebe. A hlavně - příště, až budu chtít naštvat rodiče, vyberu si něco méně riskantního. Třeba tetování.
Protože některé věci prostě nemůžete vymyslet. Ty se musí stát samy. A tahle historka? Tu budeme vyprávět ještě našim vnoučatům. I když bude trochu divné vysvětlovat jim, že jejich babička Jana je vlastně moje bývalá nejlepší kamarádka.
