Článek
Když vidím, jak dnešní mladí vyhazují jídlo, zvedá se mi žaludek. Třetina všeho jídla končí v koši, a jsou to právě ti, co nikdy nezažili prázdnou lednici, kdo plýtvají nejvíc. Zatímco naše generace si váží každého kousku chleba, oni bez mrknutí oka vyhodí polovinu nákupu.
Čísla jsou děsivá. Každý Čech v průměru vyhodí jídlo za více než tři tisíce korun ročně. A když se podíváte na mladé, co žijí sami? Ti vyhazují skoro dvakrát tolik! Nakoupí plnou lednici, protože to „dobře vypadá na Instagramu“, a pak nechají polovinu shnít.
Nejhorší jsou ty jejich výmluvy. „Už to není úplně čerstvé.“ „Nevypadá to hezky.“ „Prošlo to datum minimální trvanlivosti.“ Přitom polovina z nich ani neví, jaký je rozdíl mezi spotřebujte do a minimální trvanlivostí. Prostě to hodí do koše a je jim jedno, že někde děti nemají co jíst.
A co teprve ty jejich nákupní návyky! V obchodě berou jen to nejhezčí ovoce a zeleninu, jako by křivá mrkev nebo flekatý banán byly jedovaté. Kvůli tomu obchody musí vyhazovat tuny jinak perfektně jedlého jídla. A pak se divíme, že ceny rostou.
Ve školních jídelnách je to stejné. Třetina uvařeného jídla končí v koši! Děti jsou vybíravé, odmítají jíst normální jídlo, protože doma jsou zvyklé jen na pizzu a hranolky. A rodiče? Místo aby je naučili vážit si jídla, radši jim koupí hamburger.
Přitom stačí tak málo. Plánovat nákupy, nepodléhat slevovým akcím, nakupovat s rozumem. Naše babičky uměly využít každý zbytek, z tvrdého chleba udělaly strouhanku, ze zvadlé zeleniny polévku. Dneska? „To už nevypadá dobře, hodím to do koše.“
Je to o výchově a hodnotách. Generace, která vyrostla v blahobytu, si neváží toho, co má. Neví, co je to hlad, co je to šetřit na jídlo. Pro ně je jednodušší vyhodit než přemýšlet, jak jídlo využít.
A nejde jen o peníze. Každý kus vyhozeného jídla znamená zbytečně vyprodukované emise, zbytečně spotřebovanou vodu, zbytečně vykácenou půdu.
Pro mladou generaci – začněte si vážit jídla. Naučte se nakupovat s rozumem, plánovat, a využívat zbytky. Není to žádná velká věda, je to obyčejný selský rozum.
A těm, co říkají „však na to mám“. Ano, možná máte. Ale planeta už nemá. Nemůžeme donekonečna plýtvat zdroji jen proto, že jsme líní přemýšlet. Každé vyhozené jídlo je políček těm, kdo nemají co jíst.
Je načase se probudit. Třetina jídla v koši není normální. Je to ostuda naší společnosti, důkaz toho, jak jsme zpohodlněli. A změnit to můžeme jen my sami – každým nákupem, každým jídlem, každým rozhodnutím nevyhodit, ale využít.
Protože jídlo není samozřejmost. Je to dar, kterého by si měl vážit každý, kdo má to štěstí žít v době a místě, kde je ho dostatek. A kdo to nechápe, měl by se stydět.
