Článek
Patnáct let jsem budovala kariéru v jedné firmě. Od asistentky jsem se vypracovala na pozici obchodní manažerky. Myslela jsem, že mám všechno pod kontrolou, důvěřovala jsem svému týmu. Netušila jsem, že moje nejlepší „kamarádka“ v práci, už rok připravuje můj pád.
Markéta nastoupila před třemi lety. Mladá, ambiciózní, vždy perfektně upravená. Rychle jsme si padly do oka. Brala jsem ji pod svá křídla, učila ji všechno, co jsem za ty roky poznala. Staly se z nás kamarádky – chodily jsme spolu na obědy, svěřovaly si osobní problémy, trávily spolu i volný čas.
První varovné signály jsem ignorovala. Když začala chodit na tajné schůzky s vedením, říkala, že řeší jen své projekty. Když se začala víc zajímat o moje klienty, myslela jsem, že je jen iniciativní. Když zjišťovala detaily našich smluv a procesů, věřila jsem, že se chce učit.
Nejhorší bylo, jak dokonale hrála svou roli. Ještě týden před tím, než mě vyhodili, jsme spolu plánovaly dovolenou. „Ty jsi moje nejlepší kámoška v práci,“ říkala mi, zatímco už měla v kapse moji pozici.
Ten den si budu pamatovat navždy. Ředitel si mě zavolal do kanceláře – prý restrukturalizace, moje pozice se ruší. O hodinu později jsem se dozvěděla pravdu. Markéta už měsíce připravovala podklady proti mně. Překrucovala čísla, shromažďovala každou moji chybu, vytvářela dojem, že nezvládám svou práci.
A víte, co bylo nejhorší? Když jsem balila své věci, přišla za mnou s falešným soucitem. „To je mi tak líto, vůbec jsem to nečekala.“ Přitom už měla připravený štítek se svým jménem na dveře mé kanceláře.
Teď sedí na mém místě, řídí můj tým, jedná s mými klienty. Všechno, co jsem léta budovala, si přivlastnila během jednoho dne. A já? Já v pětačtyřiceti začínám znovu, s nálepkou vyhozené manažerky.
Nejhorší jsou ty bezesné noci, kdy přemýšlím, kde jsem udělala chybu. Měla jsem být ostražitější? Méně důvěřivá? Nebo je tohle prostě dnešní doba – kdy přátelství nic neznamená a každý jde přes mrtvoly?
Varování pro všechny, kdo si myslí, že v práci můžou mít skutečné přátele. Nemůžou. V byznysu není místo pro přátelství. Každý hraje sám za sebe, a i ta nejlepší „kamarádka“ vás podrazí, když jde o kariéru.
A Markétě? Té bych chtěla vzkázat – užij si mou židli. A možná také jednou přijde někdo mladší, ambicióznější a udělá ti přesně to, co jsi udělala ty mně.
Protože v džungli korporátního světa přežívají jen ti nejbezohlednější. A já? Já jsem se poučila. Příště už budu vědět, že v práci nemáme kolegy nebo přátele. Máme jen konkurenty, kteří čekají na naši chybu.
Je to tvrdé ponaučení, ale aspoň vím, na čem jsem. A vy ostatní? Dávejte si pozor. Protože ta milá kolegyně, co s vámi chodí na kávu, možná právě teď plánuje, jak vás připraví o místo.
Zdroje: Autorský text
