Hlavní obsah

Lenka (35): Po letech jsem zjistila, s kým si syn tajně píše. To, co mi řekl, jsem nečekala

Foto: Shutterstock.com-zakoupená licence

Nikdy by mě nenapadlo, že se dočkám dne, kdy můj vlastní syn má přede mnou tajemství, a ne ledajaká. Vždycky jsme spolu měli blízký vztah, věděla jsem, co ho trápí i co ho těší, a měla jsem radost, že se mi daří vychovat z něj slušného člověka.

Článek

Jenže pak přišlo období dospívání, kdy začal být uzavřenější, častěji se zavíral do pokoje, měl na uších sluchátka a v ruce telefon. Nejprve jsem to brala jako běžný vývoj. Kdo z nás v pubertě netoužil po troše soukromí. Jenže s každým dalším týdnem jsem si začala všímat, že je to víc než jen obyčejná touha po klidu.

Seděli jsme spolu u stolu a já si všimla, že mu telefon neustále vibruje. Pokaždé, když se na displeji objevila zpráva, vzal ho do ruky a s lehkým úsměvem odpsal. Nedalo se přehlédnout, jak rychle zprávy mizely, a když jsem se jednou jen letmo podívala, zahlédla jsem, že má většinu konverzací smazaných. To už ve mně vzbudilo podezření, protože do té doby jsem nikdy neměla důvod mu nevěřit. Nechci působit jako matka, která synovi šmíruje soukromí, ale zároveň jsem cítila, že bych měla vědět, co se děje. Přiznám se, že jsem se bála, aby se nenechal zatáhnout do něčeho nebezpečného. Internet je dnes plný podivných lidí a nástrah.

Začala jsem ho víc sledovat, a i když jsem se snažila být nenápadná, nedalo se nevidět, že je do těch zpráv úplně ponořený. V noci mu světlo z mobilu svítilo do obličeje ještě dlouho poté, co měl dávno spát. Ptala jsem se ho opatrně, s kým si tak píše, ale odbyl mě krátkou odpovědí, že s kamarády, a hned téma uzavřel. Jenže já jsem měla pocit, že je v tom něco víc. Trvalo to měsíce a já si lámala hlavu, co za tím může být.

Jednou večer, když si šel čistit zuby a nechal telefon na stole, jsem se neudržela a vzala ho do ruky. Vím, že to nebylo správné, ale jako matka jsem měla potřebu zjistit, jestli je v bezpečí. Byla tam jediná otevřená konverzace. Když jsem si ji přečetla, skoro se mi zastavilo srdce. Nepsal si s žádným kamarádem ani cizím člověkem. Psal si s otcem. S člověkem, který nás před lety opustil, zmizel z našeho života a celé roky se neozval.

V tu chvíli jsem nevěděla, co si mám myslet. Byla jsem rozpolcená. Na jednu stranu jsem cítila obrovský vztek, protože jsem si dobře pamatovala, jak mě opustil i s malým dítětem v náručí. Na druhou stranu se mi chtělo brečet, protože syn si s ním musel začít psát z vlastní potřeby, něco mu zjevně chybělo, a já jsem si to nedokázala přiznat. Četla jsem jen útržky zpráv, ale i to stačilo. Psali si o škole, o jeho koníčcích, o tom, co ho baví. Otec se ptal, jak se má, a syn mu odpovídal s radostí. Bylo jasné, že jejich konverzace trvá už dlouho.

Když se vrátil do místnosti a uviděl, že držím jeho telefon, zbledl. Chvíli bylo ticho, pak se na mě podíval a řekl jen: „Mami, já s ním prostě potřebuju mluvit.“ V tu chvíli jsem měla v hlavě prázdno. Tolik let jsem mu byla vším, snažila jsem se nahradit mu druhého rodiče, a stejně měl potřebu hledat si cestu k němu. Nedivím se mu, je to přece jeho otec, ale bolelo to víc, než jsem čekala.

Posadili jsme se a povídali si. Řekl mi, že se mu ozval přes sociální sítě, že mu napsal, jak moc ho mrzí, že u něj nebyl, když byl malý, a že by chtěl začít znovu, alespoň jako kamarád. Syn byl ze začátku naštvaný, nechtěl mu věřit, ale postupně se začali víc bavit a teď si píšou skoro každý den. Já jsem jen poslouchala a snažila se nebrečet. Vysvětlila jsem mu, že chápu jeho potřebu mít kontakt s otcem, ale že mě mrzí, že mi o tom neřekl dřív. On se mi omluvil, že měl strach, jak zareaguji.

Nechci mu bránit v tom, aby otce poznal. Vím, že je to jeho právo. Ale zároveň mám v sobě pořád kus nedůvěry a bolesti. Mám strach, že ho znovu zklame, že mu něco naslibuje a pak zase zmizí, tak jako to udělal kdysi mně. Snažím se ale držet stranou a nevstupovat mezi ně, protože jestli se má někdy přesvědčit o tom, jaký jeho otec je, musí na to přijít sám. Já mu jen můžu stát po boku, kdyby se to celé pokazilo.

Byla to pro mě tvrdá lekce. Myslela jsem si, že mezi mnou a synem není nic, co by se nedalo říct, že naše důvěra je pevná a nic ji nenaruší. A najednou se ukázalo, že i on má tajemství, o kterém jsem nevěděla celé měsíce. Bolestná pravda je, že děti nejsou navždy jen naše, mají vlastní svět a vlastní potřeby, které někdy nedokážeme plně pochopit. Jsem ráda, že mi nakonec řekl pravdu, i když jsem ji odhalila způsobem, na který pyšná nejsem. A doufám, že jednoho dne zjistím, že mu ten kontakt s otcem něco dal a neublížil mu.

Lenka, 35 let, Plzeň

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz