Článek
Teď mám dceru ve stejném věku, a když jí nepřinesu každý týden něco nového, dívá se na mě, jako bych jí ničila život. Moje dcera Natálie je zvyklá sledovat influencery, kteří každý den ukazují nové outfity. Přijde mi, že se jí proměnil vkus i vnímání hodnot. Vždyť oblečení je dnes levnější než oběd v restauraci, alespoň to tvrdí. „Mami, tohle tričko stálo jen dvě stovky!“ Ale když takových „jen“ přibyde pět do týdne, jsme hned na tisícovce. A já zatím přemýšlím, jestli mi tenhle měsíc vyjdou peníze na plyn a na školní obědy.
Snažila jsem se jí vysvětlit, že některé měsíce sotva vyjdeme. Že po zaplacení nájmu, energií a základních věcí toho moc nezbývá. Ale pro ni to jsou jen „výmluvy dospělých“. Prý jsem „toxicky spořivá“ – tohle slovo si přinesla ze školy. Přijde mi, že se dnes děti učí víc o tom, jak utrácet, než jak si vážit věcí.
Nechci jí ubližovat. Vím, že dospívání je těžké. Sama jsem byla v pubertě protivná, hádavá a často jsem nechápala mámu. Ale alespoň jsme věděly, že nejsou peníze – celá ulice na tom byla podobně. Dnes si připadám jako neschopná matka jen proto, že nevydělávám tolik, abych jí každý týden pořídila nové džíny. Někdy se v noci budím a přemýšlím, jestli jsem selhala. A přitom se jen snažím udržet domácnost nad vodou.
Nedávno jsem zkusila něco jiného. Vzala jsem Natálii do sekáče. Nejdřív se ošívala, jako bych jí navrhovala, ať si obleče pytel od brambor. Ale pak si tam našla bundu, kterou si zamilovala. A když jsme doma našly na internetu, že se podobná prodává za trojnásobek, rozsvítila se jí v očích jiskřička pochopení.
Od té doby je to o trochu lepší. Pořád chce nové věci, ale aspoň už rozumí tomu, že peníze nerostou na stromě. Snažím se jí ukázat, že hodnotu má i věc, kterou si člověk najde sám, ne jen ta, co je drahá a z reklamy. A hlavně – že v životě není důležité mít deset triček, ale jedno pevné zázemí.
