Článek
Lidé si totiž o práci letušek a stevardů vytvořili celou řadu mýtů, které s realitou mají jen málo společného. Ve skutečnosti je tahle práce daleko náročnější, než si většina cestujících vůbec dokáže představit. Nejde jen o přelévání kávy z konvice do kelímku. Realita má mnohem ostřejší hrany.
Nepřetržitý provoz, nulový režim
Život palubních průvodčích je všechno, jen ne pravidelný. Denní režim? V podstatě žádný neexistuje. Ranní, noční, odpolední směny se střídají bez ohledu na biorytmus nebo osobní plány. Na jistotu si člověk naplánuje možná tak příštích 48 hodin a i to je někdy s otazníkem. Běžný život, jak ho známe my s víkendem, večerem doma a dovolenou v létě, je pro ně luxus.
Navenek upravená, elegantní, profesionální. Právě to často vede lidi k dojmu, že jde hlavně o vzhled. Jenže realita vyžaduje spíš fyzičku než míry z módního mola. Těžké vozíky s občerstvením mohou vážit i přes sto kilo, a s těmi se nejezdí po rovné chodbě. Servisní dveře letadel, za které průvodčí zodpovídají, váží skoro dvacet kilo. A všechno se to odehrává v úzkém prostoru, často v turbulencích, pod tlakem a bez možnosti odpočinku. Nízká váha a slabší tělesná konstituce můžou být v tomhle prostředí dokonce nevýhodou.
Tělo pod neustálým tlakem v kabině a bez dostatku spánku může selhat i u jinak zdravého člověka. Aby toho nebylo málo, každý uchazeč o tuto profesi musí ovládat minimálně dva světové jazyky. Angličtina je samozřejmost, ale nestačí pár frází z učebnice. Stevard musí být schopný jednat v krizové situaci, komunikovat s letištním personálem, a to klidně na druhém konci planety. Krása? Ta je v letectví opravdu až na posledním místě. A mimochodem, palubní personál už dávno netvoří jen ženy. Muži jsou dnes jeho běžnou a samozřejmou součástí.
Ráda cestuju, tak budu letuška
Láká vás vidina procházek po thajské pláži nebo snídaně s výhledem na Eiffelovku? Pak vás realita může tvrdě přistát zpátky na zem. Ano, cestování k téhle práci neodmyslitelně patří, ale v mnoha případech jde o linky typu „tam a zpět“. Letí se, vyloží se, posádka si odbude rychlou přestávku a letí se zpátky. Často vše proběhne během několika hodin. Odpočinek na hotelu s výhledem? Výjimka. Na většině tras není čas ani na pořádnou kávu mimo letiště.
A když už se zadaří, pobyt je obvykle tak krátký, že na „poznávání kultur“ rozhodně není prostor. Klasický stereotyp, který přetrvává hlavně díky filmům. Ano, členové posádky spolu tráví spoustu času. Někdy víc než s vlastními rodinami. A ano, vztahy na pracovišti se objevují i v kokpitu a kabině. Ale říct, že si letuška zákonitě musí vzít pilota, je podobně nesmyslné, jako kdyby každý doktor chodil výhradně se sestřičkou. Když už jsme u toho – kdo ví, kolik pilotů má na každém letišti „jiné letadýlko“… Ale to už je jiný příběh.
Co všechno se musí naučit, než poprvé vzlétnou
Možná vás překvapí, že palubní průvodčí prochází velmi intenzivním výcvikem, který trvá 6 až 8 týdnů. A rozhodně se nejedná o kurzy etikety nebo balení deky do válečku. Budoucí stevardi a stevardky se učí evakuovat letadlo ve více jazycích, trénují požární zásahy, zvládání krizových situací, podstupují zdravotnický výcvik a seznamují se s každým kusem bezpečnostního vybavení na palubě.
Součástí výcviku je i nácvik reakcí při haváriích nebo teroristických útocích. A nutno říct, že v těchto případech je šance na přežití pro palubní personál minimální. Přesto mají být schopní zachovat chladnou hlavu, jednat rychle, bez paniky a zachraňovat ostatní. Na palubě se mohou odehrávat i velmi silné okamžiky. Lidé během letu umírají, ale také se zde rodí děti. A i na to musí být každý palubní průvodčí připravený. Ano, letadla skutečně mají výbavu na porod a personál umí s tímto vybavením zacházet.
Když jde o život, není tam nikdo jiný než oni
Je dobré si uvědomit, že letuška není „servírka ve vzduchu“. Ve chvíli, kdy se něco pokazí, jsou to právě tito lidé, kteří vás bezpečně dostanou z hořícího letadla. Nikdo jiný tam totiž není. V extrémních podmínkách a bez možnosti přivolat pomoc.
Za profesionálním úsměvem, který vám nabídne kávu v deseti kilometrech nad zemí, je dřina, znalosti, trénink a psychická odolnost. Je to povolání, které kombinuje disciplínu, empatii i odvahu. A i když to tak často nevypadá, není to pro každého.
Zdroje:
