Článek
Smáli jsme se stejným věcem, uměli spolu mlčet, i se na čemkoliv dohodnout. Myslela jsem si, že tohle je ten „klid po bouři“, který přichází, když konečně potkáte někoho, s kým si sednete.
Pak ale Tomáš navrhl, že by se k nám na týden přidal jeho kamarád Marek. Prý bydlí v Barceloně, chtěl by nás provést a „pokecat po delší době“. Nepřišlo mi to jako tragédie. Jeden večer s kamarádem přežiju. Jenže ten večer se změnil v několik dní. A klidně bych ho nazvala dovolenou s dvěma kamarády. Já byla ten doplněk navíc.
Změnilo se úplně všechno
Z milého, pozorného Tomáše se vedle Marka stal někdo jiný. Vtipkovali mezi sebou v narážkách, kterým jsem nerozuměla. Každý večer si šli „dát pivko“, zatímco já zůstala na apartmánu. Když jsem se přidala, byla jsem spíš tichým posluchačem jejich historek z mládí. Cítila jsem se jako vetřelec. A to jsem přitom jen chtěla trávit čas s partnerem.
Když jsem mu to řekla, mávnul rukou. Prý přeháním, že Marek je na chvíli, ať neřeším hlouposti. Jenže těch „chvilek“ přibývalo. A co hůř, Tomáš začal přebírat i Marekovy názory. Co mu dřív nevadilo, teď komentoval sarkasticky. Začala jsem mít pocit, že vedle Marka nejsem pro něj dost dobrá. Ne dost vtipná, ne dost spontánní, prostě nic moc „holka“.
Zlom přišel v jedné obyčejné kavárně
Seděli jsme na snídani, já si objednala něco sladkého. Marek to okomentoval: „Ty jo, vy ženský a ty vaše sacharidy.“ Tomáš se zasmál a přidal se: „Jo, Lucie si vždycky dává cukrovou bombu, hlavně že pak nadává, že jí nesedí kalhoty.“ Zrudla jsem. Ne proto, že by to byla pravda, ale protože mě shodil před někým, kdo mě vlastně ani neznal. A neomluvil se. Ani pak.
Zbytek dovolené jsem prožila spíš ve své hlavě než na pláži. Zvažovala jsem, co mi to říká o našem vztahu. A hlavně o Tomášovi. Po návratu jsme se párkrát pohádali, ale on to neviděl jako problém. „Byla to přece jen dovolená, tak proč to hrotit?“ Jenže já si najednou uvědomila, že partner, který mě shodí kvůli kamarádovi, není někdo, s kým chci být napořád.
Už nejsme spolu
Možná to zní přehnaně, ale ta dovolená mi otevřela oči. Nechci být s někým, kdo se mě zastane jen, když se to hodí. Nebo kdo se vedle někoho jiného tváří, že jsem jen přítěž. Dneska jsem vděčná, že se Marek ve Španělsku objevil. Díky tomu jsem poznala, koho jsem to vlastně měla po boku.
